Čínská anexe Tibetu

V době od zániku Čchingského impéria do zabrání Tibetu čínskými vojsky v roce 1949 byl Tibet de facto nezávislým státem. Některé čínské zdroje však tvrdí, že v této době byl Tibet stále součástí Číny a že k jeho osamostatnění nedošlo. Vztahy mezi Čínou a Tibetem se radikálně změnily poté, co z čínské občanské války vyšli vítězně komunisté. Dne 1. října 1949 vyhlásil předseda Ústředního výboru komunistické strany Mao Ce-tung vznik Čínské lidové republiky. Tibetská vláda v čele s regentem Tagdag-rinpočhem vyhlásila k 4. listopadu 1949 formální nezávislost Tibetu a vyslala k hlavním světovým mocnostem mírové mise, které měly tyto země přimět, aby uznaly nezávislost Tibetu. Čínská vláda, která nesouhlasila s těmito kroky, nechala vyslat do Tibetu svou armádu, aby tak s konečnou platností vyřešila otázku Tibetu a začlenila jej do nově vzniklé ČLR. Tibetská vláda ještě téhož roku prostřednictvím Velké Británie žádala o přijetí do Organizace spojených národů a snažila se tak ještě na poslední chvíli dosáhnout nezávislosti Tibetu.

Tibetská exilová vládaV říjnu 1950 jednotky Čínské lidové osvobozenecké armády vpochodovaly do Tibetu, aby „zachránily tři miliony Tibeťanů před imperialistickým útlakem a zabezpečily ochranu západní čínské hranice“ Vojska tibetské vlády nebyla schopna invazi zabránit. Dne 17. listopadu téhož roku byl o (dva roky dříve oproti dřívějšímu plánu) intronizován 14. dalajláma. V nastalé situaci, kdy byl Tibet obsazen čínskou armádou, tibetské vládě nezbylo, než vyslat do Pekingu delegaci, která by vyjednávala s Čínou o dalším osudu Tibetu. Za tibetskou stranu se jednání účastnil Ngaphö Ngawang Džigme a čínské úřady reprezentoval Li Wej-chan. Výsledkem byla Sedmnáctibodová dohoda podepsaná 23. května 1951, v níž se Tibetu mimo jiné přiznávala autonomie, avšak jen v rámci ČLR.

Číňanům se tak podařilo ovládnout strategicky významné území, které se v minulosti již několikrát fakticky nacházelo pod čínskou suverenitou a jež nyní bylo nárazníkovým pásmem mezi Čínou a Indií. Vládce Tibetu, mladý Tändzin Gjamccho, zůstal i po čínské anexi loutkovou hlavou Tibetu. V září roku 1954 se společně s pančhenlámou účastnil Všečínského shromáždění lidových zástupců; oba nejvyšší představitelé Tibetu byli zvoleni do vysokých postů.

Tibetský lid, nespokojen se stávající situací, začal proti čínské nadvládě, a zejména proti způsobu provádění reforem, vyvolávat ozbrojené nepokoje. Ty započaly nejdříve roku 1956 v Khamu a Amdu. I přesto, že tato povstání byla potlačena, protičínské nálady se šířily dále do centrálního a západního Tibetu. Koncem roku 1956 a počátkem roku 1957 se dalajláma vydal do Indie, aby se účastnil oslav svátku buddha džajanti. V Indii se setkal s Džaváharlálem Néhrúem, se kterým jednal o možném poskytnutí azylu. Vrcholem snahy Tibeťanů o setřesení čínské nadvlády bylo Tibetské národní povstání, které započalo 10. března 1959 a jeho odezvy pokračovaly až do následujícího roku. To bylo však krvavě potlačeno, během roku 1959 a 1960 bylo zabito okolo 87 000 Tibeťanů, podle Vladimíra Liščáka však bylo obětí mnohem více.

Dne 17. března 1959, těsně před vypuknutím nepokojů, uprchl Tändzin Gjamccho v doprovodu dalších členů vlády do Indie, později se usadil v Dharamsale ve státě Himáčalpradéš. Dalajlámu do Indie následovalo až 80 000 tibetských uprchlíků. V indické Mansúrii byla roku 1959 ustanovena tibetská exilová vláda s názvem Ústřední tibetská správa a dalajláma prohlásil za neplatnou Sedmnáctibodou dohodu, ke které byli „tibetský lid a tibetská vláda donuceni hrozbou zbraní“. Kvůli výše zmíněným událostem byl dalajláma Čínou prohlášen za zrádce a v Tibetu bylo přikročeno k urychlenému šíření reforem „na čínský způsob“.

Tibet pod čínskou nadvládou

Dne 1. září 1965 byla oficiálně zřízena Tibetská autonomní oblast, která však zabírá jen západní část provincie Kham a Ü-Cang, tedy asi polovinu historického Tibetu. Amdo a východní část Khamu se staly součástí provincií Kan-su, S‘-čchuan, Čching-chaj a Jün-nan. Roku 1966 započala kulturní revoluce, která fakticky trvala až do roku 1976. V tomto období byly v Tibetu ničeny buddhistické kláštery i další kulturní památky, páleny knihy a Tibeťany stíhaly vlny represálií. Uvolnění nastalo až v roce 1978, kdy čínská vláda zaujala vůči Tibetu liberálnější politiku.

Koncem 80. let vůbec poprvé započal dialog mezi představiteli Číny a tibetskou exilovou vládou. Roku 1987 dalajláma přednesl ve Washingtonu projev, ve kterém se dožadoval nikoliv nezávislosti Tibetu, ale zejména dodržování lidských práv na tibetském území, zastavení systematického osidlování Tibetu čínskými rodinami a volal po větším důrazu na ochranu tibetského životního prostředí. Čínská vláda však jeho požadavky odmítla, což pobouřilo obyvatele Lhasy, kteří se odhodlali k otevřenému protestu. Protesty pokračovaly i následujícího roku; čínská strana je však vždy potlačila a i přes řadu obětí na obou stranách a tisíce zatčených Tibeťanů je označila za nevýznamné protesty několika nespojených Tibeťanů. V roce 1988 se dalajláma při projevu ve Štrasburku zřekl snahy o nezávislost Tibetu. Dalajlámovy snahy jsou soustředěny především na dodržování základních práv a svobod Tibeťanů a na jednání o statusu Tibetu v rámci ČLR.

Po další vlně nepokojů roku 1989 bylo v Tibetu vyhlášeno stanné právo. Cizincům byl vstup na tibetské území na další tři roky zakázán (v roce 1992 byl sice obnoven, od té doby je však pro vstup do Tibetu třeba zvláštní vízum). Téhož roku obdržel Tändzin Gjamccho (14. dalajlama) Nobelovu cenu míru. Počátkem roku 1990 pozval Václav Havel ve svém novoročním projevu 14. dalajlámu na návštěvu Československa a dalajlama tuto nabídku přijal. Havel jako vůbec první hlava státu pozval dalajlámu na oficiální návštěvu nějaké země – do té doby se ostatní státy zdržovaly pozvání dalajlámy na oficiální návštěvy, jelikož se bály ohrožení obchodních styků s Čínou.

V devadesátých letech se dalajlama setkal s mnohými čelnými představiteli různých zemí včetně Billa Clintona či George H. W. Bushe, se kterými jednal o tibetských záležitostech. Snaha Tibeťanů o přijetí lepších podmínek pro Tibet však neutuchá, roku 1996 skončila hladovka šesti členů Kongresu tibetské mládeže násilným zásahem indické policie, přičemž jeden z Tibeťanů, Thubtän Ngöndub, se upálil. V roce 2006 byl zahájen provoz Čhingchajsko-tibetské železnice na trase Golmud – Lhasa, která zajišťuje železniční spojení Tibetu a ČLR. V současné době sídlí Ústřední tibetská správa stále v indické Dharamsale a její čelní představitel 14. dalajláma se věnuje hlavně přednáškové činnosti a psaní knih.

Potlačení nepokojů v roce 1989, 2008

1989 – „Při rozbřesku 5. března obdržela ozbrojená čínská policie v Tibetu rozkaz od nejvyššího velitele ozbrojené policie, Li Lianxiu… zvláštní komando mělo okamžitě vybrat 300 členů, kteří se, převlečeni za obyčejné lidi a mnichy, zapojí ve Lhase do nepokojů. Měli podpořit tajnou policii v dokončení úkolu – spálit Scripture Pagodu na severovýchodě chrámu Dazhao. Zničit rýžový obchod v obchodní části města, vyprovokovat občany k rabování rýže a jídla, napadnout obchodní společnost Tibet-Gansu. Nabádat lidi k vykrádání obchodů, ale…pouze ve schválených oblastech.“ Tato slova pocházejí z reportáže Tang Daxiana., který ve svém dlouhém článku „Události ze Lhasy, 2.-10. března 1989“, popisuje příběh, jak KS Číny zinscenovala nepokoje ve Lhase, aby mohla násilně zakročit proti Tibeťanům.

New York Times napsali, že při tomto údajném zásahu proti nepokojům bylo ve Lhase zabito 387 občanů většinou kulkami ze střelných zbraní. 721 lidí bylo zraněno, 2100 bylo zatčeno nebo zadrženo. 354 lidí zmizelo. 82 duchovních bylo zabito, 37 zraněno, 650 zatčeno nebo zadrženo.

2008 – Před olympijskými hrami v Pekingu v roce 2008 byly v Tibetu krvavě potlačeny další údajné protičínské demonstrace, různé zdroje poukazují na angažování čínské vlády ve vyprovokování a řízení nepokojů podobně jako v roce 1989. Exilový tibetský duchovní vůdce dalajláma říká, že vzpoura ve Lhase byla zinscenována čínskou policií.

Tibetská exilová vláda

Ústřední tibetská správa (zkratka CTA z anglického Central Tibetan Administration) je označována jako Tibetská exilová vláda. Od roku 1950 jí předsedal 14. dalajlama, v dubnu 2011 byl zvolen nový premiér pan Lobsang Sangay. CTA má své sídlo v indickém městě Dharamsála.