tibetska-vlajka-hiresOficiální název: Tibet, tibetsky Böjul (dnes Tibetská autonomní oblast Čínské lidové
republiky a částí dalších tří čínských provincií)
Státní zřízení: do roku 1951 samostatný stát, dnes pod okupací Čínské lidové republiky
Hlavní město: Lhasa
Rozloha: 2,5 mil km2
Počet obyvatel: přibližně 5 – 6 milionu (podle nezávislých odhadů)
Úřední jazyk: tibetština, čínština

Historické členění:

  • Ü-Cang – Centrální a střední Tibet včetně západního Tibetu Ngari
  • Amdo – Severovýchodní Tibet, dnes přičleněn k čínským provinciím Cching-chaj a Kan-su
  • Kham – Východní Tibet, dnes přičleněn k čínským provinciím S’cchuan a Jün-nan
Přibližný rozsah tibetské kulturní oblasti je vyznačen hnědou čarou

Přibližný rozsah tibetské kulturní oblasti je vyznačen hnědou čarou

Tibet

tibet-ondomisiTibet je historické území ve střední Asii. Z velké části se rozkládá na Tibetské náhorní plošině a jeho průměrná výška dosahuje přibližně 4 900 m n. m., proto se Tibetu někdy říká „střecha světa“. Tradičním etnikem Tibetu jsou Tibeťané hovořící tibetským jazykem. V minulosti býval Tibet nezávislým královstvím, od padesátých let 20. století je naprostá většina původního území okupována Čínskou lidovou republikou. Před intervencí Čínské lidové republiky byl Tibet po několik desetiletí, mezi 1. březnem 1913 a 23. květnem 1951, fakticky nezávislým státem.

Čínská anexe Tibetu

fotka č. 2 Nomádky z vesnice Dawa fotografie Hana Činčerová, 2011Obrat v tibetské historii nastal v roce 1949, kdy armáda ČLR prvně vstoupila do Tibetu, porazila malou tibetskou armádu, obsadila půlku země a vnutila tibetské vládě Sedmnáctibodovou smlouvu o mírovém osvobození Tibetu (květen 1951), kterou se Tibet dostal pod svrchovanost ČLR. Protože byla přijata pod nátlakem, nebyla tato smlouva z hlediska mezinárodního práva platná. Oficiálním důvodem vojenské invaze bylo „zachránit tři miliony Tibeťanů před imperialistickým útlakem a zabezpečit ochranu západní čínské hranice“. Přítomnost 40 tisíc vojáků, hrozba obsazení Lhasy a nebezpečí úplného zničení tibetského státu znamenaly, že Tibeťané neměli na vybranou.

fotka kláštera kiNarůstal odpor proti čínské okupaci, zvyšovala se i míra čínské represe (např. ničení náboženských staveb,  věznění mnichů). V roce 1959 propuklo velké povstání ve Lhase. Číňané je rozdrtili, přičemž jen v oblasti Lhasy zahynulo 87 tisíc Tibeťanů, a dalajlama uprchl do Indie, kde nyní sídlí s Tibetskou exilovou vládou. V roce 1963 zde vyhlásil ústavu demokratického Tibetu. Mezitím v Tibetu samotném náboženský útlak, trvalé porušování lidských práv ani systematické ničení historických a náboženských památek okupanty nedokázaly zlomit vůli tibetského národa k odporu. Více než šestina populace, 1,2 miliónu Tibeťanů, přišlo o život v důsledku čínské okupace.