SOS vesnička THF pro tibetské děti – Mussoorie

Nevládní charitativní organizace Tibetan Homes Foundation (THF) pomáhá tibetským sirotkům, polosirotkům, dětským uprchlíkům a dětem z chudých tibetských rodin od roku 1962. Byla založena J. S. dalajlamou a jeho sestrou záhy po útěku z Tibetu, protože jej následovaly tisíce Tibeťanů, kteří prchali před čínskou invazí do Indie. Za pomoci exilové vlády a indických představitelů bylo možné vybudovat neuvěřitelné zázemí pro Tibet v podhůří Himálaje.

V době vzniku měla vesnice tři domovy a 75 osiřelých dětských uprchlíků, časem se rozrostla na instituci s více než 2500 dětmi, které opustily své domovy a rodiny v Tibetu a vydaly se na velmi nebezpečnou cestu přes himálajská sedla do Indie za novými příležitostmi. V dnešní době již tibetské děti z Tibetu neprchají za vzděláním do exilu v takové míře, jako tomu bylo před rokem 2008, protože se zhoršila situace na hranicích a přechod je mnohem riskantnější. Podpora exilových vesnic směřuje k dětem již třetí generace tibetských rodin žijících v indickém exilu, které jsou v obtížné životní situaci.

Organizace Tibetan Homes Foundation má celkem tři pobočky: ve městě Mussoorie (Masuri), Rišikéši a Rádžpuru.

Hlavním cílem THF je poskytnout dětem moderní vzdělání s důrazem na jazykovou vybavenost. Standardní jazyk je tibetština, dále se děti učí hindštinu a angličtinu. Vzdělání zahrnuje i seznámení s tradičními hodnotami a tradicemi (hudba, tance, malba, řemesla), které jsou vlastní tibetskému národu. V Mussoorie, Rišikéši i Rádžpuru jsou střední i přípravné školy. Školy jsou přidruženy k centrální radě středního vzdělávání (CBSE) v Indii.

Domovy poskytují veškerou péči zdarma, což je umožněno díky darům od organizací, jednotlivců a z malé části díky příspěvkům indické vlády. Exilová vláda se zaměřuje na zachování tibetské kultury v rámci programu „Zachování Himálajského dědictví.“ Proto jsou přijímány děti z himálajského regionu, který je s Tibetem spjat kulturně, etnograficky, nábožensky i geograficky.

Rodinné domovy v Mussoorie

Exilové školy jsou netradiční v tom, že kromě vzdělávání dětí fungují také jako SOS vesničky či internáty a zabezpečují dětem všechny jejich základní potřeby.

Vesnice Mussoorie čítá na 58 domečků, kde děti žijí jako velká rodina. O tisíce dětí se společně starají pěstouni. Děti prošly v dobách útěku z Tibetu obrovským fyzickým a duševním traumatem při oddělení od svých rodin a domova, riskovaly svůj život při útěku do Indie a ocitly se v úplně jiné kultuře a prostředí. Více než cokoliv jiného tyto děti toužily po lásce a pocitu sounáležitosti. Další generace dětí, které se již narodily v exilu, se nepotýkají s traumaty takového rozsahu, ale jsou vzdálené od svých rodin a rodinná láska jim chybí. V domovech se snaží pěstounští rodiče svou roli plnit s největším odevzdáním.

Práce rodinných domů je sama o sobě jedinečná. Každodenní práce, jako je vaření a úklid, provádí samotné děti, kterým pomáhají „pěstounští rodiče“. V rozvrhu domácích prací jsou zahrnuté všechny starší děti a mladší děti jsou k nim přiřazovány. Tímto způsobem se starší děti starají o svého mladšího bratra nebo sestru, pomáhají jim s praním, koupáním, domácími úkoly a dalšími věcmi. To vytváří pocit sounáležitosti a rodiny a hlavně děti jsou tímto způsobem vychovávány v hodnotách lásky, péče, odpovědnosti, čestnosti, tvrdé práce a soucitu.

Paní Tsering Youdon pečuje o nás o dárce, kteří finančně podporují chod vesnice. Ten nám přibližuje následujícími slovy: „V Nadaci tibetských domů máme dva různé typy rodinných domů, ve kterých děti žijí – Větší rodinné domy a Menší rodinné domy. Ve větších rodinných domech máme rodičovský pár, který se stará o děti, kterých je v těchto rodinných domech zhruba mezi 40 až 50. Menší rodinné domy jsou součástí dvou SOS poboček v Mussoorie a v Rádžpuru. Tyto rodinné domy mají 12 až 14 dětí a v každém žije jedna teta, která se o ně postará a hraje roli matky.
Když děti ukonči  9. třídu, musí opustit svůj domov a žít v seniorských chlapeckých a dívčích ubytovnách. V ubytovnách jsou děti většinou ponechány samy o sobě, aby v nich byl vyvolán pocit vlastní odpovědnosti. Děti pobývají v ubytovnách po dobu tří let, kde vedou samostatný život, stará se o ně jen jeden pečovatel. Těmto dětem je doporučeno, aby věnovaly většinu svého času studiu, protože musí uspět u dvou zkoušek v 11. a 12 třídě. Děti v ubytovnách nemusí vařit.“

Dále se dozvídáme: „Studium ve škole začíná už v nízkém věku. Děti mohou navštěvovat Montessori školku již od tří let. Hravou formou se zde poprvé seznamují s číslicemi, písmeny a učí se za pomoci básniček či tanců. Cílem je, aby děti vnímaly školu jako zábavu a připravily se na další vzdělávání.

Po celý první stupeň jsou od 1. do 5. třídy všechny předměty vyučovány primárně v tibetštině (věda, matematika a další moderní předměty). Mají k dispozici potřebné učebnice v tibetském jazyce. Na druhém stupni se od 6. do 10. třídy systém vzdělávání výrazně mění. Cílem je připravit děti k celostátním zkouškám a především také na to, aby uspěly v běžném životě. Výukový jazyk se mění z tibetštiny na angličtinu, učí se také hindštinu a ve všech předmětech se klade důraz na projektovou výuku, spolupráci a praktické uplatnění.

První i druhý stupeň vzdělávání mají společné všeobecné zaměření a děti absolvují povinně všechny předměty. Teprve v posledních dvou letech studia se žáci specializují. Pro 11. a 12. třídu si mohou vybrat ze tří směrů: 1. specializace na vědní obory, 2. na ekonomiku nebo 3. na humanitní studia. Všechny tři by je měly připravit pro budoucí studium na vybrané indické vysoké škole. Tam mohou studovat v případě, že mají výborné výsledky a je jim poskytnuto státní stipendium, nebo pokud mají „svého“ dárce, který jim umožní dále studovat.

Navzdory omezeným zdrojům se THF snaží poskytovat vysokoškolské stipendium pro odborné obory. Stipendia jsou poskytována na základě výsledků zkoušek. Stipendium se skládá ze školného, příspěvku na bydlení a oblečení a kapesného. V současné době je v programu přibližně 366 studentů, kteří studují vyšší studium na několika vysokých školách, univerzitách, institucích po celé Indii.“

Jednotlivé školy se pak snaží obohacovat program dětí také oslavami tradičních svátků, tradičními kroužky, sportovními hrami a dalších aktivitami, na který je kladen silný důraz. Dny Tibetu jsou tematické dny věnované tématům z Tibetu. V tomto každoročně lehce rušném období se všichni navzájem seznamují se svou kulturou prostřednictvím různých oblastí jako je historie, náboženství, geografie, umění, společnost a rodina. Tento čas si děti velmi užívají, protože mohou být kreativní a projevovat živě svou přirozenou hravost. Nejrůznější druhy kreativního upevňování svých kořenů od tanečních, divadelních, výtvarných, technických, literárních a poetických, doplněné malbami, kresbou a šitím, to vše mohou realizovat ve svých projektových dnech a navzájem si svá díla představovat.

Lékařská péče

Škola je vybavena primárním zdravotnickým zařízením a ošetřovnou. Lékařka má k dispozici sestru, skromnou ordinaci a prostor s lůžky pro dlouhodobě nemocné děti. Mají zde i rentgen nebo zubní ordinaci. Vážně nemocní pacienti bývají umístěni v nemocnicích nacházejících se v blízkosti města Dehradun. Žloutenka a tuberkulóza je nejčastějším fenoménem onemocnění dětí v THF. Pro léčbu žloutenky se proto aplikuje preventivní vakcína. Kladen je důraz také na zkvalitnění výživy a hygienu.

Mimo školní zařízení pro děti provozuje THF také 2 domovy pro seniory v Mussoorie a Rádžpuru.

SOS vesnička THF

Pomáhejte s námi

V Indii a Tibetu a zapojte se také v ČR!

Newsletter