Domovy pro seniory pod exilovou vesničkou Tibetan Homes Foundation v Mussoorie (Masuri) byly v šedesátých letech postaveny na dvou místech a to poblíž indického města Dehrádun. Jsou od sebe vzdáleny více než hodinu cesty autem s převýšením 1000 metrů. Jeden je přímo v Mussoorie, druhý v Radžpuru. V Mussoorie žije 16 seniorů, v Rádžpuru 36.
Radžpur
Domov pro tibetské seniory (Old People´s Home) v Radžpuru může poskytnout zázemí pro 70 osob. Betonová stavba působí velmi stroze, vlhké podnebí se na ní razantně podepisuje.
Babičky a dědečci tráví většinu času na chodbách a venku. Od roku 2018 mají nové venkovní zázemí, kde mohou trávit svůj volný čas. Měli jsme velkou radost, že jejich venkovní prostor prošel obměnou, ze které budou mít smysluplný užitek při trávení mnoha volného času.
Londýnská organizace zafinancovala konstrukci velkého plechového štítu, který chrání venkovní prostranství před sluncem, a tak mohou stařečci trávit čas venku v pohodlí stínu. Také jim bylo pořízeno velké „Mani Khörlo“ – ostrůvek modlitebních mlýnků, které představují tradiční způsob modlení. Jsou vyplněny modlitbami a dříve sloužily jako modlitební nástroj pro negramotné Tibeťany. Točením se aktivovaly modlitby uvnitř.
V Domově pracují úžasní lidé. Pracují s minimálními prostředky. Seznámili jsme se s dvěma sestřičkami, které o staříčky pečují s velkou láskou a respektem. O stařečky pečují celkem tři ošetřovatelky. Jsou zde umístěni ti senioři, kteří mají bolesti kloubů, je tu v zimě o dost tepleji nežli v Mussoorie. V Radžpuru je mnohem více opic, takže si člověk musí dávat pozor na okna, dveře a i své osobní věci. Opice jsou totiž velmi šikovní zloději.
Sanitační zázemí je velmi základní a zasloužilo by rekonstrukci. Čas se tvrdě podepisuje na odpadech v koupelnách. Tyto „drobné“ ne však levné změny velmi zpříjemní život všem v domově.
Za vaše dary jsou jim pořizovány zdravotnické a hygienické potřeby, teplé zimní oblečení, strava a čaj. Čas od času jim pečovatelé dopřejí drobné pohoštění na oslavy významných dní a svátků včetně nového roku nebo olej do máslových lampiček. Zejména se však pokrývají náklady na ubytování a péči.
Seniory se snažíme podporovat i dalšími podpůrnými jednorázovými projekty.
Mussoorie (Masuri)
Senioři ve „Šťastném údolí“, jak se nazývá Mussoorie nemají bohužel žádné podobné zpestření venkovních prostor. Soukromý vlastník jim ubral část venkovního prostoru, kde mohli trávit čas. Mussoorie je pro své svěží klimatické podmínky stále více vyhledávaným místem, kam jezdí bohatší Indové trávit víkendy. Proto se toto místo stává čím dál více přeplněnou turistickou destinací, kde rostou ceny pozemků a tomu odpovídají i další důsledky s tím spojené, zejména nároky na pitnou a užitkovou vodu. Mají alespoň k dispozici velkou společenskou místnost s krásným oltářem, televizí, sedačkami, kde pijí čaj a tráví čas. Setkávají se moc rádi.
Předchozí životy těchto prvních příchozích Tibeťanů do Indie byly velmi tvrdé. V nové přelidněné kulturně, jazykově a geograficky zcela odlišné zemi museli zaujímat nejnižší pracovní pozice pro negramotné. Neměli jinou možnost, než začít pracovat jako stavaři například na vysokohorských cestách, což byla jedna z nejnáročnějších prací vůbec. Říká se jim “Kuli”, stavaři. Byli odměňováni za tvrdou práci max. 20,- Kč denně. Pracovní prostředí bylo extrémní – nehostinné hory, nadmořská výška, ostré slunce a tuny prachu a kamení, nikde žádné rozptýlení nebo obchod. Měli velmi prostý a chudý život. Ženy se těchto prací často účastnily i se svými dětmi. Mezi další možnosti výdělku patřila práce a činnost v armádě, která byla finančně velmi výhodná. Mnoho Tibeťanů také pracovalo pro komunitu v exilových vesnicích. Ve venkovských oblastech nebylo jiné živobytí nežli práce na malých políčkách.
Když se do těchto životních okolností přidaly zdravotní nebo rodinné potíže, bylo velmi náročné se se situací vypořádat. Domov pro seniory proto nabízí podporu i pro lidi v náročné životní situaci se zdravotními problémy, kteří se nemohou sami o sebe postarat. Zaměstnanci Domova jim pomáhají se vším, co je třeba. Někteří staříčci potřebují asistenci s hygienou, jídlem, oblékáním, někteří jsou stále zcela samostatní.
Senioři v mnoha případech nemají rodinu a nikoho, ke komu by se jejich život vztahoval. Samozřejmě, že ústřední postavou každého Tibeťana je Jeho Svatost Dalajlama, jehož portrét zdobí místnost každého seniora a vůbec každí tibetské domácnosti nebo obchodu. Vedle J. S. Dalajlamy však v jejich životě hraje ještě jeden člověk velmi podstatnou roli – a to jsou dárci! Solidaritu si velmi silně uvědomují a je to aspekt, který je v projektu tak výrazný a tak důležitý!
Častokrát stařečci umístění do domova mají kromě problémů spojených se stářím i psychické indispozice a nebo například zcela přišli o sluch, nemluví a nejsou schopni komunikovat se svým okolím.
Program seniorů v domově je velmi jednotvárný a rutinní. Ranní a večerní modlitby probíhají společně v hale, během dne recitují mantry. Společné snídaně, oběd i večeře, čtyřikrát denně čaj a horká voda. Ti, co mohou, chodí na procházky. Dívají se společně na televizi, povídají si. Jakékoliv zpestření programu je velmivítané. Životem poznamenané ruce a prsty těchto seniorů neustálé promílají jednu kuličku modlitebních korálků za druhou a mezi zuby šeptají mantry soucitu OM MANI PADME HUM.
„Kéž jsou všechny bytosti šťastné a osvobozené od utrpení.“
