Klášter Komik (Tengon Lhundrup Choekhor Ling, Sakya Kaza Monastery) patří k nejstarším klášterům založeným v údolí Spiti a patří do buddhistické školy Sakya. Leží ve výšce 4 587 m n. m. a je to nejvýše položený klášter na světě s přístupovou cestou pro motorová vozidla.

Legenda o tomto místě praví, že v důsledku sucha se mniši rozhodli původní klášter přemístit k relativně níže položené vesnici Hikkim. Ochranné božstvo kláštera Mahakala se však odmítl přemístit i přes naléhání mnichů. Spolu s ním se před jeho sochou v klášteře stále modlil jeden z mnichů.

Stalo se to pravděpodobně v roce 1975, kdy zemětřesení  otřáslo novým klášterem a zbyly z něj pouze ruiny. Socha Mahakaly však v původním klášteře zůstala netknutá, stejně jako klášter samotný. Mniši přesvědčení o tom, že toto místo je to nejsvatější pro klášter se opět nastěhovali zpět.

Klášter v hl. městě Kaza, údolí Spiti

KLÁŠTERNÍ ŠKOLA KOMIK

Klášterní škola je určená pro malé chlapce z regionu. Každý klášter má pod sebou několik příslušných vesnic a rodiny z těchto vesnic posílají své syny do kláštera, aby získali vzdělání. Studenti si vybírají školu dle geografické příslušnosti a buddhistické školy – v dané oblasti se jedná o jedinou školu svého směru.

Žáci musí absolvovat studium moderních předmětů, kterou zajišťují vládní školy. Následuje minimálně 5. let tradiční výuky. Objem učiva, který se žáci musí naučit, je stanoven a studium lze i prodloužit.  Poté žáci, většinou ve věku 18 – 25 let, pokračují ve studiu buddhistické filozofie v Rangri u Manali (E-wam Shedrub Choekhor Ling, Sakya Rangri monastery).

Škola Komik ve Spiti má 50 studentů, ale z toho 10 studentů navštěvuje buddhistickou filozofii v Rangri u Manali.

Průměrný počet žáků ve třídě je 6. Projevuje se postupný úbytek studentů pravděpodobně z důvodu klesající porodnosti v oblasti. Ročně se nově hlásí průměrně 2 studenti. Studenti školu opouštějí pouze ve vzácných případech – zdravotní nebo rodinné důvody nebo také neschopnost plnit školní povinnosti a následovat obsah studia.

Učitelé disponují vzděláním na úrovni vyšších odborných škol a univerzit.  Další vzdělávání učitelů probíhá formou samostudia. Výuka anglického jazyka probíhá nepravidelně – spíše formou dobrovolnictví. Problematickým aspektem je nedostatek školních pomůcek.

Přestože malí mniši příliš volného času nemají, rádi jej tráví hraním her, volejbalu, kriketu a dalších. Život v klášteře je velmi jednoduchý, ví toho velmi málo o životě mimo klášter. K jídlu je pořád to stejné a neteče zde teplá voda. Dospělí mniši tráví většinu času péčí o klášter.

Mníšci jsou velice dobře vychovaní, zejména před dospělými jsou disciplinovaní a tiší, mezi sebou jsou více uvolnění a upovídaní. Každý má jinou úroveň angličtiny a v hodinách jsou rozděleni na dvě skupiny podle věku. Učí se rádi a nejvíc je baví psaní na tabuli a hraní her v anglickém jazyce. V budoucnu by všichni rádi pokračovali ve studiích. Vedle angličtiny se učí hlavně buddhistickou filosofii. Většina dospělých anglicky nemluví, pokud ano, tak na nízké úrovni.

Rozpočet školy na rok je 1 220 000 INR (hlavní náklady tvoří strava, platy učitelů, doprava a otop/plyn). Příspěvek darů, které poskytuje MOST ProTibet, o. p. s., tvoří 68 % rozpočtu. Další zdroje financování pocházejí ze zahraničních organizací nebo jednotlivců a příspěvky místních z regionu.  Skrze neziskovou organizaci Sapan Foundation je zde snaha získat další financování, čímž je omezená závislost na jednom finančním podporovateli. Průměrné roční náklady na jednoho žáka činí 30 500 INR.