Himálaje, dobrovolník

Neziskové organizace jsou často tvořeny pouze dobrovolníky nebo alespoň významnou měrou přispívají k jejich fungování. Jsme moc rádi, že i my máme skvělé dobrovolníky, kteří nám pomáhají a vznikají díky nim skvělé věci. Mezi naše milé dobrovolníky patří i Alenka, která se rozhodla vypravit do Himálaje a pomáhat přímo v místě. 6 měsíců stráví výukou převážně angličtiny v klášterních školách. Přejeme Alence hodně štěstí a přinášíme ukázku jejích zážitků z prvního měsíce v indickém Himálaji.

Na kraji silnice stojí mniška a menší, vyhublý chlapík s širokým úsměvem. Taxi zastavuje, platím a vydávám se k nim. Mniška mne vítá, chlapík bere krosnu a po cestě vystlané snad slepičím peřím mě vedou ke klášteru. Pár domků, malý chrám a ještě menší stúpa. V jednom z domečků je pro mě připravený pokoj. Tedy spíš krcálek asi tak 2 x 1,5 metru. Podél jedné stěny postel, ve zdi u čela postele výklenek se třemi policemi a na zemi ještě cosi mezi regálem a konferenčním stolkem. Tak tady jógu určitě cvičit nebudu, pomyslím si, ale kvůli tomu tady přece nejsem. Později ještě zjistím, že pokojíček tak trochu sdílím s kuchařem Tenzinem, který bydlí vedle. Příčka oddělující obě místnosti končí asi půl metru od stropu. Ráno i večer slýchám chrastění mály a recitování manter, se kterými nejspíš vstává a usíná.himálaj

Mladá mniška Sangmo mi ukáže, kde co je, a domlouváme se na první výuku. Dnes si ještě odpočinu a začnu zítra. Budu učit 9 mnichů od 16 do 26 let, pak jejich učitele Wangchuka a se Sangmo budeme mít konverzaci, angličtinu studovala na univerzitě. Chystám se na první hodinu s Wangchukem a jak vzápětí zjistím, bude to pro oba hodně náročné. Po pár otázkách typu Jak se jmenuješ, kolik ti je atd. vidím, že neumí skoro nic, takže to začínám brát od začátku, od abecedy. Probíráme písmenka, Wangchuk je zkouší psát a ke každému vymýšlíme jednoduché slovo. Zaseknu se u „i“, přemýšlím, nic mě nenapadá. Najednou se Wangchukovi rozsvítí oči a dává najevo, že ví. Iphone… Jojo, bude to legrace.

První lekce s mníšky je úplně jiná, aspoň trochu anglicky umí skoro všichni. Abych zjistila, jak na tom jsou celkově, dávám jim otázky, které si napíšou a pak je přečtou. Psaná forma jim jde, mluvená o něco méně. A vypadá to, že se i dost stydí, tak se snažím vysvětlit, že tohle není žádná soutěž, že bych byla ráda, abychom pracovali společně, protože jedině tak to bude přínos pro všechny. buddhistický klášterSangmo mi později prozrazuje, že ani na jejích hodinách moc nemluví, sama neví proč. Nechávám je, aby se mě každý také na něco zeptal, přichází celkem zajímavé dotazy. Proč jsem tady, proč by se měli učit anglicky, kde jsem cestovala. Nakonec vybírám pár slov z probrané hodiny a dávám jim za „domácí“ úkol napsat ke každému slovu větu. Když úkoly druhý den kontroluju, nestačím se divit. Jedním ze slov bylo knowledge, tedy vědomost. A v jednom ze sešitů stojí: Vědomost je mocná zbraň, kterou používáme, abychom změnili svět. Jestli to měl mníšek ze své hlavy, klobouk dolů. A i kdyby ne, snad z něj bude moudrý člověk.

Denní rytmus je dost jednoduchý. Ráno před snídaní si obvykle dám pár kol kolem naší stúpy, po snídani kratičkou procházku do jabloňového sadu v kopci nad klášterem, pak chvilka jógy (na rozbitém betonu naší verandy), delší meditace obvykle venku, výuka s Wangchukem a příprava na jeho další lekci, procházka do města (pokud nutně něco potřebuju) nebo znovu do přírody (pokud je hezky a mám potřebu pohybu a pobytu venku, což obvykle platí vše) a pak konverzační procházka se Sangmo. Každý den je stejný a přitom jiný, zážitkem, setkáním s novým člověkem nebo nalezením nového místa. Nemůžu se nabažit pohledu na hory, každý den mi připadají jiné…mantra om mani padme hum

Výuka Wangchuka mě baví a těší čím dál víc. Za tři týdny udělal neuvěřitelný pokrok. Když si vzpomenu na naše první dny, kdy sotva dokázal napsat pár písmen a teď dává dohromady první věty, když vidím jeho popsaný sešit, kam si několikrát přepisuje všechno, co jsme spolu probrali, neskutečně mě to motivuje. Zkraje jsem vůbec netušila, co a hlavně jak ho budu učit, když se nedomluvíme, ale cesta se našla. Wangchuk má naštěstí ve svém Iphonu stažený slovník a já s sebou velký výkladový, který jsem si pro sebe přejmenovala na kouzelnou knihu. Na každý den připravuju jeden nebo víc A4 listů s novými slovy a slovník je při vymýšlení vzorových vět pro použití daného slova opravdu hodně nápomocný. Když mě nic nenapadá, otevřu kouzelnou knihu a prostě se s ní poradím. Příprava listů je tak trochu i zábava, snažím se, aby věty dávaly jasný smysl a Wangchuk si slovo nebo gramatický jev mohl lépe zapamatovat. Jednou takhle probíráme sloveso Muset, včetně tvorby otázky a kladné a záporné odpovědi. Po mé vzorové větě „You must give me your money. / Musíš mi dát své peníze.“ se na mě Wangchuk smutně podívá, zakroutí hlavou a odpoví: „No...“ Pak se oba nahlas rozesmějeme.

Pokud máte na Alenku jakýkoli dotaz, chcete vědět, proč se pro dobrovolnictví rozhodla, co ji v Indii nejvíce překvapilo nebo jakýkoli další dotaz, napište jej na info@protibet.cz (s předmětem dotaz pro Alenku), my je předáme a Alenka Vám v rámci svých možností ráda odpoví.

Na těchto stránkách používáme technologii "statistických cookies", abychom Vám mohli poskytnout, co nejlepší zážitek při jejich procházení.