Předávání kathaku, senioři THF

Tak jako každý rok i letos jsme se s naším týmem vypravili do Indie, abychom navštívili všechny naše projekty, setkali se s podporovanými osobami z projektu Adopce ProTibet, navázali nové formy spolupráce a především dohlédli na využití předaných prostředků.

Výsledkem je nejen 2 220 000 Kč předaných za první půlrok roku 2017, ale také spousta dalších více či méně významných čísel, které v nás nějakým způsobem zanechaly dojem.

40°C

je teplota ve stínu po příletu do Dillí. Ale i při těchto teplotách potkáte milé a ochotné lidi, v našem případě bývalého studenta Tibetan Homes Foundation (THF), který nám pomohl na cestě a ujistil nás, že všichni z THF jsou jedna velká rodina.

 503 fotografií tibetských dětí v THF

Kamkoli se v Tibetan Homes Foundation pohnete, všude narazíte na děti. A je jich opravdu hodně. Celkem jich ve třech pobočkách studuje téměř 2 500, až se divíte, jak spolu mohou tak jednoduše vycházet. Přestože v rámci Adopce podporujeme dětí 150, vyfotili jsme na 503 portrétových fotografií dětí a pilně nás kontroloval i místní pejsek. V letošním roce jsme se mimo Adopci zaměřili i na podporu vysokoškolských stipendií.

 

 

 

6. 7. 2017

Do Dharamsaly se dostáváme v době oslav narozenin Jeho Svatosti dalajlamy. Setkání se zástupci tibetské exilové vlády musíme stihnout před tímto datem. Finance pro 2 domovy pro seniory a projekty v Ladakhu dorazily v pořádku a my můžeme slavit také.

cca 180 khataků

Pobyt v Ladakhu je v největší míře o seniorech z Adopce ProTibet. Ve spolupráci s pracovníky exilové vlády distribujeme podporu našim babičkám a dědečkům a zjišťujeme, jak se za poslední rok změnil jejich stav. Jako poděkování a většinou beze slov dostáváme tradiční šály khataky, skrze které i my dále předáme poděkování přímo dárcům.

5 klášterů

V tibetských komunitách není lepšího místa k setkání než učení Jeho Svatosti dalajlamy. Ten strávil 3 dny v klášteře Diskit v údolí Nubra. I díky tomu jsme měli možnost najednou potkat mnichy z pěti  klášterů v naší podpoře. Mimo mníšků z Diskitu a Thikse se při příležitosti učení vrátili na prázdniny do Ladakhu i mniši studující na jihu v klášterech Drepung, Tashi Lunpo a Sera.

Diskit, setkání s mnichy ze 4 klášterů

8 čajů

Průměrně osm sladkých mléčných či slaných tibetských čajů denně jsme vypili při našem pobytu v Himálaji. Žádné setkání, popovídání či formální schůzka se neobejde bez minimálně jednoho čaje.

30 hodin

trvala naše nejdelší indická cesta mezi Ladakhem a údolím Spiti. V Ladakhu a údolí Spiti je rozsah našich projektů největší a trávíme zde nejvíce času. Také nejdéle čekáme, kvůli závalu na cestě.

10 mnichů

z kláštera Ki, studujících buddhistickou filozofii, dostalo ocenění za zvládnutí čhamových tanců. Mniši měli příležitost je předvést na dvoudenním festivalu. V ubytovnách pro menší mníšky je nově opravená a teplejší podlaha s koberci, mníšci dostali nové oblečení a v zimě prošli zdravotní kontrolou.

Ki, předání kathaku po čhamových tancích

6 mnišek

z kláštera Pin poprvé píše dopis svým dárcům. Jejich angličtina a zkušenosti s psaním ještě nejsou velké, tak jim s tím pomáháme. Klášter také podporujeme částkou na nový generátor, stejně tak jako i klášter v Kowangu, aby se zajistilo fungování v chladnějším období.

4 600 m. n. m.

je největší nadmořská výška, kde „hrajeme“ fotbal a volejbal s mnichy z Komiku. Letos je v klášteře 5 nových malých mníšků.

2 projekty

letos nenavštěvujeme. Jedním z nich je projekt Koza ProTibet, kde domlouváme podrobnou spolupráci a podmínky podpory s ladackým zástupcem tibetské exilové vlády, který projekt zaštítí, s group leadery a dalšími aktéry provede podrobný průzkum a předá kozy těm nejpotřebnějším rodinám z oblasti Čhangthangu, a to i v místech, kam se zahraniční pracovníci nemohou dostat.

Druhým projektem je Domov pro seniory v Byllakuppe v jižní Indii, pod správou Tibetské exilové vlády. Projekt však navštěvuje naše dobrovolnice a dárkyně Míša, která o návštěvě říká:

Když se konečně začalo rozednívat, sbalili jsme batohy, mávli na tuk tuk a nechali se odvést do domova důchodců, kde nás v sedm ráno nikdo nečekal. Odvedli nás do společenské místnosti, kde se staroušci pomalu scházeli ke snídani, sledovali indickou telenovelu, přeříkávali mantry a s úsměvem a dlaněmi spojenými před hrudníkem nás všichni opakovaně zdravili. Posadili nás ke stolu, abychom vyčkali na pana vedoucího. Pozorovat místní dědoušky a babičky bylo silné. Na stěně visí obraz Jeho Svatosti dalajlamy a hned vedle fotka Tibetu. Každý, kdo ráno vejde do místnosti, se jde nejdříve pomodlit k Jeho Svatosti a hned potom k rodné zemi. Dojemné, krásné. Člověk si uvědomí, jak moc jsme zahleděni sami do sebe a přitom zcela zbytečně. Je třeba myslet i na ostatní. Dorazil pan vedoucí a po dvou šálcích výborného zeleného čaje (který nám po procestované noci přišel vhod), jsme šli fotit. Tmavá chodba a spoustu dveří, které vedou do malých pokojíčků. Některé staroušky jsme probudili, některé vyrušili z jejich modlitebních rituálů. Ale to nikomu nevadilo, stále jsme vítáni s velkým úsměvem. Každý má ve svém pokoji svůj vlastní oltář (některé jsou menší, některé větší) a v ruce málu, která slouží k přeříkávaní manter. Zbytek staroušků posedával po snídani na balkoně a čas trávili, jak jinak, než modlitbou. Někteří z nich jsou trošku čilejší, někteří méně. Ti čilejší měli chuť i na srandičky a fotografování si užili. Ať už čilejší nebo méně, jedno mají všichni společné….dobré srdce, čisté myšlenky a nejen Tibetu, ale všem a celému světu přejí dobro.

S tímto klidným místem se loučíme obohaceni o spoustu požehnání, která se nás, našich rodin, našeho zdraví a přátel týká. A tato požehnání jsou i pro všechny, kteří pracují pro společnost MOST, ale hlavně pro vás, kteří některého z dědoušků nebo babiček sponzorujete.“