ProTibet Rodina
Pravidelná podpora libovolnou částkou to je ProTibet Rodina. Okamžitá pomoc, která má přímý dopad, dle situace.
Cestovní deník jarní výpravy do exilových škol a domovů pro tibetské seniory den po dni:
1. den - Přílet do chaosu
Jsme opět v Indii. Vítá nás typická a dost intenzivní směsice pachů, zvuků, zvířat a lidí, vše promíchané v 39 stupních prašného Dillí.
Přidali se k nám dárci z projektu Adopce ProTibet, kteří jedou navštívit své roky podporované tibetské děti a seniory.
Čekají nás tři týdny v tibetských školách v oblasti Dharamsaly a Mussoorie – Dehradunu. A vy se můžete těšit na příběhy z naší cesty
Start je ostrý a výživný, přímé čelní setkání s indickou realitou zcela se vymykající naší evropské logice. Zvyšujeme tedy hladinu trpělivosti, snižujeme nároky a prozkoumavame oblasti za hranicemi naší komfortní zóny.
Souběh okolností nám však přináší do cesty známého tibetského spisovatele, básníka a aktivistu v oblasti lidských práv, Tenzina Tsundue. Ten byl již 3x v České republice a loni mu vyšla sbírka básní, povídek a esejů s nazvem Kora, přeložena do češtiny. Trávíme spolu krásné 2 hodiny povídáním o aktivitách a cestám, jak pomoci tibetskemu národu. Čas však letí rychle, my musíme balit a posunout se dál. Teď již sedíme v nočním autobuse směr Dharamsala, kde se snad nadechneme čerstvého horského vzduchu a pustíme se do práce…
2. den - Noční jízda a ranní nástup
Noc v autobuse plnou troubení a zatáček jsme zvládli.
Ráno nás vítá svěží vzduch a výhled na čtyrtisícové vrcholky himálajského předhůří nad Dharamsalou.Stoupáme až do tibetské čtvrti McleodGanj, sídla tibetské exilové vlády, kláštera Jeho Svatosti Dalajlamy a tisíců Tibeťanů.
Po dopoledním odpočinku vyrážíme do TCV – Tibetan Children Village. Ve čtyřech pobočkách této školy máme v adopci několik desítek dětí, prvních šest potkáváme zde. Vítá nás nový pan ředitel a inspiruje nás svým životním příběhem. Sám jako dítě po útěku z Tibetu a bez rodičů mohl díky dárcům vystudovat školu v TCV. Své schopnosti, znalosti a vděčnost už 37 let vrací zpět ve službě tibetské komunitě. Štědrost dárců podporujících tibetské děti je pro něj hnací silou na jeho cestě.
Procházíme školu i domečky, kde téměř tisíc dětí bydlí, vzdáleni od svých rodičů, přesto v péči laskavé adoptivní maminky. Navštěvujeme třídy, hřiště i nové zdravotní centrum. A také místní pekárnu, kde děti chodí pro příděl čerstvě upečeného chleba. Směli jsme nakouknout dovnitř
Pro dárce domů vezeme fotky dětí i dopisy. Loučíme se a procházkou lesem se vracíme zpět do města. A pak už jen večeře a spát.
3. den - Velký Den hned ze startu
Byť na začátku cesty, přesto Den D. Den s Dalajlamou, Den s exilovou vládou, Den plný intenzity a emocí.
Ráno přicházíme ke chrámu, modrá obloha se zatahuje, přichází vichr, bouřka, blesky a průtrž mračen, teplota rychle klesá, na duben zcela výjimečné počasí. A nás čeká audience u 14. Dalajlamy.
Procházíme důkladnou kontrolou, vše ale probíhá rychle. Jeho Svatost přichází. Řada lidí je dlouhá a u Dalajlamy je každý jen pár sekund. Ale i ty se těžce popisují…
S velkou vděčností zažíváme krátké osobní setkání a pomalu odcházíme z chrámu…
Odpoledne navštěvujeme Tibetskou exilovou vládu a Parlament. Je obdivuhodné, co Tibeťané dokázali díky své pili, houževnatosti a s podporou dárců z celého světa.
Setkávám se také se starými známými z Home Department. Tady projednáváme projekty, které přes exilovou vládou podporujeme. Jedná se hlavně o oblast Ladakhu a podporu nomádů a koz, i několika domovů důchodců v dalších místech Indie.
4. den - Den dvacátý :)
Den čtvrtý a zážitků už máme, jako bychom tu byli dva týdny.
Dnes navštěvujeme klášter Namgyal, abychom vyfotili mnichy z Adopce ProTibet. Vítá nás však více než sto mnichů v chrámu ve škole a my se účastníme modliteb za všechny dárce z MOSTu ProTibet, za jejich štěstí a dlouhý život.
Pan ředitel školy následně pronáší děkovnou řeč, kdy vzpomíná na slova Dalajlamy při inauguraci této školy.
„Dárci svou podporou vytváří nespočetné pozitivní zásluhy. Svou pomocí zasévají do malých mnichů semínka laskavosti, soucitu a moudrosti, které vykvetou a vytvoří společnost založenou na těchto principech. Dopad jejich pomoci je nezměrný.“
Po prohlídce školy jsme pozvaní do klášterní jídelny na oběd. Následně probíhá focení mnichů pro dárce. Počáteční zmatky rychle dostáváme pod kontrolu a portréty většiny mnichů máme hotové.
Vyrážíme přes celou Dharamsalu do Norbulinky, institutu uchovávajícího tibetskou kulturu a umění. Tato oáza harmonie a míru skýtá nádherná zákoutí, chrám, muzeum, kavárnu a také dílny tradičních tibetských řemesel. Naši dárci zde potkávají podpořenou dívku a rovnou si adoptují mnišku, jež loni přišla o dárce.
Zcela největším překvapením je ale setkání s našim úžasným přítelem a koordinátorem projektu v klášteře Ki ve Spiti s mnichem Tenzinem Norbu. A s dalšími 35 staršími mnichy z kláštera Ki studujícími filosofii. Ti tráví zimu v Dharamsale a zvou nás na čaj. Tyto mnichy máme v adopci už neuvěřitelných 17 let. Setkat se s nimi je jako vrátit se domů.
Všichni cítíme obrovskou radost a vděčnost za to, že se máme, že jsme ve spojení a máme tuto nečekanou a vzácnou příležitost setkání a vzájemného sdílení.
Čas ale neúprosně letí a my se musíme vrátit zpět. Cestou se zastavujeme v čajových plantážích, nad kterými se tyčí zasněžené vrcholky hor a pomalu vychází měsíc v úplňku.
Scenérie, nad kterou se tají dech… Další den plný zážitků je za námi. Co asi přinese zítřek?
5. den - Konečně kafíčko
Den zahajujeme kávou s mnichy a dlouhou korou.
Kora je okruh kolem kláštera, který je plný modlitebních praporků a mlýnků, mani kamenů s vytesanými modlitbami, čhortenů a dalších malebných zákoutí. Zhruba uprostřed je knihovna, kde jsou uložena všechna ocenění, které Jeho Svatost Dalajlama obdržel, včetně Nobelovy ceny míru. Je ale neděle a je zavřeno.
Krátce navštěvujeme domov pro tibetské seniory Jampaling, neboť některé ze 70 stařičkých Tibeťanů, kteří zde žijí, zapojíme do projektu Adopce ProTibet.
Přicházíme k památníku sebeupálených Tibeťanů. Na celé stěně jsou vyobrazeny jejich portréty. Obětí je celkem 157. Velmi smutný fenomén začal v Tibetu po olympiádě v Pekingu v roce 2008…
Další malý okruh už děláme přímo v klášteře Namgyal kolem hlavních chrámů. Je tu spousta indických turistů, ale i Tibeťanů, mnichů a mnišek. A také opic. Davy lidí, dopravní zácpa, motorky, psi, krávy a osel. Troubení, hluk a smrad. Intenzitu vnímáme všemi smysly.
Neděle končí a tím i poslední den v Dharamsale. Zítra vyrážíme na další část cesty za našimi projekty.
6. den - Vzhůru do SOS Tibetan Children Village
Dnešní den je ve znamení tibetských škol, setkávání s dětmi i učiteli a vzájemném sdílení.
Loučíme se s Dharamsalou a vyrážíme do Tibetan Children Village – pobočky v Gopalpuru. První hodinu od odjezdu však řešíme poškozenou pneumatiku v klasickém pouličním servise a mezitím si dáváme čaj připravený ve standardních hygienických podmínkách indických pouličních stánků.
Za další hodinu přijíždíme do školy TCV v Gopalpuru posazenou doprostřed čajových plantáží a borovicových hájů. V okolní přírodě pod zasněženými horami je to nejmalebnější pobočka všech TCV.
Jejich přivítání je velkolepé. Děti si pro nás připravily kulturní program – písně a tance v tradičních krojích z různých částí Tibetu. Mladí umělci jsou úžasní! Slova pana ředitele to vystihují:
„Snažíme se tady udržovat všechny tradice a bohatství naší tibetské kultury, která je v Tibetu kvůli politice internátních škol ve velkém ohrožení. Děti znají písně i tance, učí se hrát na hudební nástroje. Zároveň klademe velký důraz nejen na dobré známky a znalosti, ale i na morální a etické hodnoty lidství. Naším cílem je, aby každý student věděl, že všichni lidé jsou v podstatě stejní. Rozdíly jsou až druhotné. Všichni máme stejnou krev a dýcháme stejný vzduch. Všichni chceme být šťastní a nikdo nechce trpět. Proto je třeba si pomáhat a pokud nemůžeme druhým pomoci, alespoň bychom jim neměli ubližovat.“
Tibetské školy jsou pro nás obrovskou inspirací. Pan ředitel ještě dodává, že studenti mají pravidelné programy, kdy si čtou krátké citáty Dalajlamy, pak minutu meditují a kontemplují nad významem a zakončují to rozvíjením vděčnosti a modlitbou za štěstí všech bytostí… Kéž by se tyto myšlenky a principy dostaly více i do českých škol.
Po výborném obědě fotíme děti z Adopce. Některé ještě nemají dárce a tu přichází na scénu zde přítomní podporovatelé a tři děti si rovnou přibírají k již existujícím adopcím.
Zbývá chvilka času i na procházku okolními čajovými plantážemi. Prý si jen máme dát pozor na hady, kteří se tu mohou vyskytovat…Okolí je ovšem dech beroucí…
Na konci dne se přesouváme do další pobočky TCV v Sudži, kde máme jen pár dětí. A večer končíme v Biru, krásném městečku obklopeném horami a mnoha tibetskými kláštery. Snad zítra zbyde čas některý z nich navštívit….
7. den - Čhauntra a Bir se seniory
Jsme v oblasti Čhauntra a Bir a navštěvujeme seniory žijící samostatně i ty v domově důchodců.
Naše práce je kontrolovat potřeby jednotlivců i komunity a také využití darovaných peněz. Někteří senioři se již mají lépe, proto je z podpory vyřadíme, jiné naopak do adopce zapojíme. U některých jsme dojatí emotivními vzpomínkami na útěk z Tibetu v roce 1959.
Navštěvujeme i domov pro seniory v Čhauntře. Budova je od minulého roku kompletně nová, ta stará byla napadena plísní, měla díry ve střeše a během monzunů byly zdi úplně mokré. Teď jsou babičky i dědečkové spokojení v krásném prostředí.
Maminka naší dárkyně Šárky upletla čepice, čelenky i ponožky, mnohé z nich opatřila českou vlajkou a teď přišla jejich chvíle. Naši senioři jsou z nich nadšení a někteří projevují emoce velmi intenzivně. Od dárkyně Martiny dostávají bylinkové čaje nasbírané na českých loukách. Z obojího mají všichni velkou radost.
Všechny staříčky pro jejich dárce fotíme. Ředitel domova nás zve na oběd. My na oplátku všem seniorům přinášíme banány a pomeranče.
Kousek od domova je krásný klášter, kam jdeme na prohlídku. A aby setkání nebylo málo, navštěvujeme ještě Tibetan Children Village, pobočku Čhauntra. Ti se mimo jiné specializují na výchovu handicapovaných dětí. Procházíme si učebny i speciální třídu pro fyzioterapii. Je tady několik děti s autismem a s psychickými poruchami. O všechny se skvěle starají a snaží se je úspěšně zařazovat mezi ostatní děti. Jejich největším úspěchem je slečna na kolečkovém křesle, která studuje na univerzitě
Dostáváme poslední dnešní čaj a den zakončujeme v kanceláři další místní tibetské komunity, která žádá o podporu na nákup masážního křesla pro tibetské seniory z celé oblasti. Pokusíme se vyhovět, ale vše závisí na podpoře dárců…
8. den - Přesuny a zase přesuny
Dnes ráno objevujeme místní kláštery a spolu s Tibeťany obcházíme koru. Někteří z nás testují místní paragliding, přežili všichni…
Odjíždíme z Biru a většinu odpoledne trávíme v autě, cesty jsou rozkopané, prašné a plné děr. Náš řidič jede jako drak, předjíždí i v nepřehledných zatáčkách a neustále troubí…
Přijíždíme do Rewalsaru, poutního místa s posvátným jezerem, kde nás čeká náš dlouholetý přítel mnich Pema Samdup. Večer ještě stíháme návštěvu místních tibetských tanců, jeden okruh kolem jezera a večeři. A jdeme spát…
9. + 10. den - Mezi mniškami ze Spiti
Dnes jedeme navštívit naše mnišky z údolí Pin ve Spiti.
Většinou se s nimi setkáváme v létě uprostřed Himálaje, ale díky podpoře dárců v Adopci mohou již třetí zimu trávit v příznivějších podmínkách v Rewalsaru.
Pronajímat prostory na celou zimu se velmi prodraží. Proto výhodně odkoupily pozemek a začaly se stavbou malého kláštera, aby zde měly stabilní zimní zázemí. Zimy v údolí Pin jsou příliš drsné, aby tam zůstávaly. Vybudovaná je zatím kuchyň s jídelnou, toalety a koupelna. Pokojíky na bydlení však musí stále najímat. Až získají další finance, dostaví obytné a studijní prostory. Většinu projektu financují díky dárcům z České republiky a Slovenska, přispěli však i místní lidé. Na konci loňského roku jsme navíc mniškám zafinancovali soláry na ohřev vody a základní vybavení kuchyně a jídelny.
Všechny mnišky jsou velmi vděčné a nesmírně si cení podpory dárců.
Dnes nás pozvaly na oběd a tak s nimi trávíme skoro celý den. Zapojujeme se do výroby momo – plněných knedlíčků vařených v páře (naše pokusy je dost pobavily).
A Monika se setkává se svou mniškou, kterou má už dlouhé roky v adopci. Stydí se, ale je moc šťastná (mniška).
Také jsme koupili mnoho lungt, modlitebních praporků, a věšíme je na střechu zatím rozestavěného kláštera. Mnišky a mnich Pema Samdup, který nás doprovází, lungty žehnají a provádí kouřový obřad za rozptýlení všech překážek. Pevně věříme, že se klášter podaří dokončit a mnišky budou moci pilně studovat…
11. den - Náš druhý domov Tibetan Homes Foundation
Včerejší noc nám rozhodila rytmus spaní, psaní a některým i trávení. Nicméně nakonec jsme zdárně dorazili do cíle! A tím je Tibetan Homes Foundation v Mussoorie. Tibetská exilová vesnička, která je svým způsobem už i našim domovem neuvěřitelných 17 let. V přímé podpoře tu máme přes 180 dětí a 40 seniorů a většina dárců ze skupiny se právě tady potká se svým svěřencem.
Dnes jsme se setkali s prvními studenty.
12. den - THF je vždy plné emocí a vděčnosti
Pokud někde zcela jasně vidíme budoucnost Tibetu, je to právě v Musoorie Tibetan Homes.
Vyrůstají zde mládí lidé, kteří si uvědomuji, že svobodné vzdělávání mnoha jejich vrstevníků v Tibetu není možné. Fascinuje nás, že i přes svůj mladý věk cítí zodpovědnost za zachování původní kultury a tradic své země.
V 16 letech hovoří plynule třemi jazyky, mají vynikající všeobecný přehled a zároveň jsou vychováváni v duchu poselství Dalajlamy – je třeba vzdělávat nejen mysl, ale i srdce.
Dojal nás zapálený zpěv tibetské hymny při ranním nástupu. Překvapila nás moudrost názorů při diskuzi s mnoha skupinami nejstarších studentů.
Nadchnul nás nesmírný zápal místního zubaře, který jako sirotek v THF vyrůstal, díky dárcům mohl vystudovat a nyní svůj vděk vrací komunitě.
A pobavila nás ruční výroba několika desítek kilogramů nudlí pro 450 žáků k přípravě jejich oblíbené polévky thukpy.
A k tomu všemu tady neustále pobíhají opice..
13. den - Emočně vyspělá generace dětí
Dnes nastaly dvě zásadní věci.
Potkali jsme 20 nových nádherných a roztomilých dětí, pro které nově hledáme dárce. Aby mohly studovat v souladu s tibetskými tradicemi a moudrostí.
Druhá zcela inspirativní zkušenost byla účast na soutěži v poezii, básních a proslovech dětí 6.- 8. třídy. Téma bylo Rok Soucitu ve spojitosti s 90tými narozeninami 14. Dalajlamy.
Děti ve věku 10 – 14 let hovořily plynulou angličtinou na témata bdělé pozornosti a mindfulness, laskavosti, moudrosti a dobrého srdce.
Zamýšlely se nad tím, jak všechny lidi na planetě spojuje lidství a touha po štěstí. Že je třeba rozvíjet nenásilí a mezilidský dialog. A také empatii, která přispěje ke šťastnějšímu životu všech.
Děti přednášely projevy Dalajlamy z různých důležitých událostí, např. při přebírání Nobelovy ceny míru v roce 1989.
S podobnými úvahami se u nás tak často nesetkáváme…
14. den - Most mezi kulturami
Setkání dárců s dětmi! Setkání, kterým předcházely dlouhé roky podpory, dopisování, výměny fotek a pozdravů.
Dnes nastal den, kdy se obě strany setkaly a radost to byla veliká!
Z hodinové návštěvy školy se staly hodiny tři, na řadu přišlo nejen povídání, ale i zpěv, fotbal, basket, hra na honěnou či páka mezi česko-tibetskou mládeží.
Vůbec jsme se nemohli rozloučit. Připojila se k nám spousta dětí z celé školy a hlavně ti starší si chtěli povídat a otevírali mnoho zajímavých témat. Všichni jsme si to skvěle užili.
15. den - Poslední generace Tibeťanů z Tibetu
Dojemná setkání dnes v plném proudu pokračují, avšak místo dětí potkáváme seniory.
Hned tři dárci zde podporují babičku či dědu! Mezi nimi je i paní ambasadorka České republiky v Indii, která se k naší skupině před pár dny přidala. Velmi si toho vážíme!
Pro domov důchodců je naše návštěva velkým zpestřením! Vítají nás s kathaky (bílými šálami), chtějí si povídat, třást si rukou… Radost ze setkání je obrovská.
Babičky a dědečkové donedávna žili ve dvou pobočkách v rámci Tibetan Homes Foundation. Nyni je však ta v Mussoorie zavřená a všichni žijí společně v Radžpuru. Za posledních pár let klesl počet seniorů na polovinu. Pan ředitel z toho má radost, protože to vypovídá o skutečnosti, že čím dál více rodin má možnost se o své nejstarší členy postarat.
Aktuálně se tedy THF stará o 46 lidí, nejstarší babička oslavila neuvěřitelných 100 let!
18. den - Loučíme se
Tři týdny uplynuly jako voda a my odlétáme domů.
Vezeme s sebou mnoho dopisů, fotek dětí i babiček a dědečků pro jejich dárce, ale hlavně zážitky a zkušenosti, které s námi zůstanou navždy. Každá takováto cesta nám vždy a znovu potvrzuje, jak obrovský dopad má Adopce ProTibet na exilové komunity. Proto všechnu vděčnost a díky od Tibeťanů posíláme hlavně dárcům.
