Radim doporučuje přečíst si knihu
Matthieu Ricard: Kniha o štěstí
Vždy, když čtu nějakou opravdu zajímavou knihu, tak si tužkou podtrhávám myšlenky, které „zvoní“. V polovině Knihy o štěstí jsem zjistil, že mám v každém odstavci podtržený nějaký řádek.
M. Ricard se dlouhá léta ve Francii věnoval výzkumu molekulární genetiky. Poté se vydal na cestu buddhistického mnicha. Již více než třicet let se pohybuje mezi velkými duchovními mistry v Himálaji, je osobní Dalajlamův tlumočník, překladatel a vydavatel.
Díky francouzskému původu podává buddhismus nám Evropanům srozumitelným způsobem. Neváhá citovat Aristotela, Platóna, Kanta, Rousseaua, Freuda, Senecu, Schopenhauera, ale i Stendhala, Rimbauda, Kiplinga, nebo Anatole France.
Nádherný citát je od indického buddhistického mudrce z 9. století Tilopy: „Nespoutávají tě věci, ale tvá připoutanost k věcem.“
Celá kniha je v podstatě takovým buddhistickým kompasem, jak dosáhnout štěstí. Přitom žádné téma mu není cizí. Rozebírá štěstí, touhu, nenávist, pokoru, žárlivost, lék na rušivé emoce, zajetí v toku času, štěstí v bouři atd. atd.
Z knihy vybírám jednu pěknou ukázku o váze:
Prohlížíte si ve výloze nádhernou vázu. Nešikovný prodavač o ni zavadí, váza se rozbije a vy si povzdechnete: „Škoda. Taková krásná váza!“ A jdete opět svou cestou. Pokud by se však na kousky rozbila váza, kterou jste si před tím koupili a hrdě postavili doma na krb, s hrůzou zvoláte: „Moje váza!“ a ještě dlouho se tím trápíte.
