INDIE DEN 5☀️

Jelikož jsme do Kazy dorazili včera večer, tato noc byla první ve výšce. Usnout nebylo vůbec jednoduché, celou noc jsme se budily, no jednoduše, už jsme se asi vyspaly i lépe🙃. Ráno ale stačil jeden pohled ven na ty obrovské, dechberoucí hory, na nádherný chrám hned vedle nás, na vřelé úsměvy mnichů kolem a na tváři se opět objevil rohlík. Moje nejčastější zvuková vyjádření jsou: “aaach, oooooo, wooooooow, to je krása, to je taková krása.” A další těmto podobné. Jsem tady v konstantním úžasu.

Dopoledne jsme proodpočívali. Kolem poledne jsme se stavili za Pemíčkem do kanceláře a pak nám otevřeli chrám. Zašli jsme se podívat a pomodlit. To místo má těžko popsatelnou, zvláštní sílu. Všechny sochy, thangky, všechno, co tam je, je vysvěcené a jakoby živé, jakoby všechno v tom chrámě podporovalo sílu Vaší modlitby.

K večeru jsme se potkali s Robertem a Lubošem z Olomouce, dali si moc dobrý dortík a vyměnili zážitky a tipy. Je moc krásné potkávat se s dárci. My vidíme, jaký smysl Adopce ProTibet má tady v Indii na dětech, seniorech a mniších. Je ale krásné vidět to i z druhé strany, na dárcích. Děkujeme mockrát.

Jak jsme se zapovídali, samozřejmě jsme nestíhali zpět k chrámu, kde nás vyzvedával Láma z Kowangu. Člověka v tom spěchu napadne popoběhnout, že?😀 Veeeeelka chyba v této výšce. A ještě do kopce. No, to byla legrace😀. Dorazili jsme s lehkým zpožděním v pořadí já (Kateřina), Jana, Martin, Nitin, pak chvilku nic a po pár minutách naše plíce😀. Tady se zkrátka NESPĚCHÁ!

Vydali jsme se za holkama do Kowangu a už příjezd byl krásný, dojemný. Dostaly jsme khataky, spoustu objetí a nejmilejších úsměvů na světě. Holky mnišky si představte jako ty nejusměvavější, nejupovídanější, nejštědřejší, naprosto nádherné bytosti. Sedět s nimi je jako sedět s rodinou, s lidmi, se kterými Vám je moc dobře. Čas ubíhá ani nevíte jak, jen si užíváte vzájemnou společnost, smích, zkrátka přítomnost.

Janě nebylo celý den úplně do zpěvu, což ale zpočátku ve výšce nikdy není, a tak si kolem 11 zobla jeden Diluran. Odpoledne sice přešel bolehlav, ale přidalo se břicho a navíc brnění v prstech. Zobla tedy jeden Diamox s tím, že to už určitě pomůže a bude dobře.

U holek v klášteře se ale rozjelo celkem brutální brnění v rukou, trochu nohách a obličeji a to už celkem přestávala být sranda. Tak jsme si udělaly výlet do nemocnice v Kaze, tam zjistili, že Janča má v krvi víc kyslíku než průměrný obyvatel Spiti😀, brnění je způsobeno právě těmi léky a jeli zase zpátky.
💥DILURAN A DIAMOX rozhodně nejsou pro každého, tak dávejte pozor💥. Může to nejen pomoct, ale i ublížit. Nepříjemné brnění je vedlejší účinek léků.

Všechno v pořádku, všichni zdraví a spokojení jdeme na kutě v klášteře Kowang, moc se těšíme na zítřejší ranní puju a doufáme, že tímto večerem zdravotní komplikace a výlety do nemocnice končí!

Hezký večer a dobrou noc🌙.

Pomáhejte s námi

V Indii a Tibetu a zapojte se také v ČR!

Newsletter