Vstáváme po ÚŽASNÝCH, teda pro nás děvčata úžasných, Martin trpí, dvanácti hodinách spánku plni očekávání, jak v 10 vyrazíme a zpoždění tedy bude pouze 1 den. Včera bylo kousek nad nulou. Dneska se už v 8 dá opalovat. Nejsou ty hory úžasné? Kolem půl 8, když ještě sluníčko dosáhlo jen na jednu půlku stanu, bylo na záchodě takových 50 stupňů a venku před stanem třeba 7😀. Milujeme to tady. Já a Jana. Dozvídáme se ale, že cesta bude až zítra.
Po snídani jak v Everest base campu jsme vyrazili na výlet k jezeru. To byla taková nádhera. Jestli je matička Himaláj takhle nebo ještě více krásná na těch nejvyšších horách, nedivím se, že jsou na nich lidi ochotni riskovat životy. Jsme tady docela zcestovalá parta, ale dnešní procházku řadíme k těm nejhezčím.
Po cestě zpátky jsme potkali asi stohlavé stádo nomádských koz s pasáčkem. A taky jsme se rozhodli otestovat, jak moc už jsme aklimatizovaní na tyhle výšky. A světě div se, i dva malé kopečky jsme zvládli vylézt. Doma pohoda, tady v těch 4 300 moc ne😀. Slepý by asi nerozeznal jestli mám astmatický záchvat nebo se kochám a jdu dohromady.
Samozřejmě, že jsme se natřeli a samozřejmě, že jsme se přesto spálili.
A takhle spálení, unavení šup na večeři zase v těch 5-10 stupních. Zima. Velká zima. Večer jsme zakončili dějinami buddhismu s Pemíčkem, to je krása mít na sebe čas. Přátelé a ta noční obloha. To je nepopsatelné, kolik hvězd tu jde vidět. Jak krásně jde vidět Mléčná dráha. Nádhera.
Ladakh bude zcela bez odpočinku. Ale tady ten den a půl za to rozhodně stál.
Jdem se natřít kokosákem a doufat, že to pomůže😀. Jo a ještě jen malý tip – všichni tady máme problém s nosem. Samá krev. Docela na to pomáhá kokosákem ten nos vytřít. Hezky zvlhčí sliznici. Dobrou noc🌙.
