Adopce na dálku? Raději podpořím někoho v Česku!

• Ano a je to skvělé! Děkujeme, že podporujete! Máte náš obdiv! Otázka nezní kde, ale zda vůbec!

• Česká chudoba je reálná. S chudobou v Himálaji je však jen těžko srovnatelná. Přístup k pitné vodě, lékařské péči i dostatečné výživě je v České republice běžnou součástí života, i když může být pro některé lidi omezenější. Celková životní úroveň, příjmy i dostupnost kvalitního zboží a služeb jsou u nás stále výrazně vyšší.

• Vzdělání dítěte je systémová změna. Gramotná generace mění celou společnost. Každé podpořené dítě je investice do budoucnosti celého regionu a komunity.

• I kdyby byl motiv (částečně) sebeuspokojení, výsledek je reálný. Dítě dostalo jídlo, vzdělání, šanci. Motiv dárce na tom nic nemění. Většina dárců má však altruistické motivy pro zapojení a jsou překvapeni, jaký to má na ně vliv.

• Nejsme osobně odpovědní za chudobu druhých lidí. Přesto žijeme v části světa, kde máme mimořádné možnosti, bezpečí a přístup ke zdrojům, které nejsou všude samozřejmostí. Pomoc druhým proto nemusí vycházet z pocitu viny, ale z obyčejné lidské solidarity.

Relevantní je míra utrpení a naše schopnost pomoci. Zeměpisná hranice není morální kategorie.

• Pojeďte se s námi přesvědčit osobně a garantujeme nezapomenutelnou životní zkušenost. Dopad pochopíte na vlastní smysly.
• Také si můžete prostudovat naše výroční zprávy a finanční rozvahu.
• Při osobní návštěvě Vám rádi ukážeme všechny dokumenty o transferech a potvrzení o přijetí darů ze strany partnerů.

• Adopce u vás je především ohromně jednoduchá a krásná, v jednoduchosti je krása a v kráse je naplnění. (Tomáš D.)

• Uvědomění, jak moc může i malá pomoc znamenat. (Vít Š.)

• Úžasný spôsob ako pomôcť prežiť tibetskej kultúre, ktorej je adoptované dieťa pokračovateľom. (Milan Š.)

• Nedokážu to úplně popsat, ale cítila jsem, že právě tady jsem správně. Je to nádherný pocit vědět, že i malá pomoc může být pro někoho velkou nadějí. (Dominika L.)

• Cítím, že na světě je spravedlnost. Za života se mi dostalo spoustu výsad a podpory, tak v souladu s „přijmi a pošli to dále“ posílám dále. A cítím, že něco navíc je k tomu přidáno z tichého a nevyčerpatelného zdroje, který je v pozadí, a když tento proud necháme téct, obohatí a rozradostní nás to všechny. (Tomáš D.)

• Mám z toho radost. Vzdělání může člověku změnit budoucnost. Adopce ale změní život i vám. Mimo jiné zjistíte, že jste často řešili maličkosti. (Vít Š.)

• Je to ako polievať kvet, aby nezvedol a mal možnosť priniesť svetu  krásu. (Milan Š.)

• Obrovskou pokoru a vděčnost. Člověk si uvědomí, jak odlišné podmínky pro život máme a že něco, co je pro nás běžné, může pro jiné znamenat splněný sen. (Dominika L.)

• Čirou radost, protože věřím, že to má smysl. Vlastně i smysl mé práci – smysluplné využití výdělku, které mi přinese radost. (Tomáš D.)

• Dala mi větší citlivost k ostatním lidem. Pocit propojení se světem. I když je mezi lidmi velká kilometrová vzdálenost, pořád si můžeme navzájem pomáhat. Pomoc má smysl.  (Vít Š.)

• Dala pocit, že nádej je tu vždy a že my máme jedinečné privilégium byť jej tvorcom. (Milan Š.)

• Mnohem víc, než jsem čekala. Nejen nepopsatelnou radost z pomoci, ale i pocit blízkosti a zvláštního spojení s dětmi, i když jsou tisíce kilometrů daleko. Ta radost a pocit, že můžete být alespoň malou součástí jejich života a budoucnosti, se nedá ničím nahradit. 💛 (Dominika L.)

• Ano, o Vánocích. Kolik peněz člověk vydá na to, aby dodržel všechny vánoční zvyky a očekávání. Kolik mnišek, nebo dětí či seniorů v sos vesničkách by za to mohli celý rok žít. Podělit se jsem začal vnímat, jako takovou nějakou morální povinnost. Také jsem byl na besedě s mniškami a vnímal jsem tu energii klidu, spokojenosti a míru, která z nich čišela a oblažovala nás – kvality, které jsou tady u nás nedostatkovým zbožím. A uvědomil jsem si, že to jsou ony, mnišky a mniši, kdo podporují nás. A že my jim můžeme přispět pouhé peníze na to, že můžou prospívat nám a celému světu. Tak málo pro nás (několikadenní výdělek) stačí jim na půl roku. Nelze se nepodělit. (Tomáš D.)

• Hned ten první. Uvědomíte si, že za fotografií a jménem je skutečný člověk se svými sny i obavami o budoucnost. Od první chvíle je to pro vás osobnější. (Vít Š.)

• Ten moment je trvalo prítomný, najmä ak vieme v akej zložitej situácii sa nachádzajú mnísi a mníšky, deti v exilových školách. Prečo sa nepodeliť, keď sme na tom stoX lepšie. Veď cena jednej kávy so zákuskom dá deťom prostriedky na štúdium (takmer na týždeň). Nás to takmer nič nestojí, a na druhej strane sveta to prináša život, zmysel, radosť, vďaku. Vzácne momenty sú keď si čítam listy od našej adoptovanej mníšky. (Milan Š.)

• Rozhodně ano, už při prvním pohledu na děti. Měla jsem pocit, že mě k nim něco přitáhlo a že právě tady má moje pomoc smysl. Moc se mi líbí i to, že adopcí člověk nepodporuje jen jedno dítě, ale vlastně celou školu, organizaci a možnost vzdělání pro další děti. Přijde mi to krásně spravedlivé a rovné. A možnost být s dětmi v kontaktu prostřednictvím dopisů je už jen nádherný a výjimečný bonus. (Dominika L.)

• Obojí. (Tomáš D.)

• Obojí. Pomáháte dítěti, ale sami se učíte větší empatii, pokoře. Získáváte jiný pohled na vlastní život. Snažíte se o klidnější pohled na život. (Vít Š.)

• Odpoveď je už v otázke. To je obojstranné. Jediné šťastie je zdieľané šťastie, ako vraví Tolstoj. (Milan Š.)

• Myslím, že obojí jde ruku v ruce. Pomáháte dítěti, ale zároveň to mění i vás samotné. V tom, jak přemýšlíte, co cítíte a čeho si v životě vážíte. Je to určitá transformace a posun na obou stranách. Přála bych si, aby ten pocit mohlo zažít co nejvíce lidí, protože se jen těžko popisuje slovy.  (Dominika L.)

• Možná jsem toho člověka nikdy nepotkal v tomto životě, ale podle buddhismu jsme si vzájemně v minulých životech byli blízcí, klidně ten člověk mohl být moje matka. A teď mám možnost ji něco z její péče vrátit. Všechno je propojené. Pokud je záměr dobrosrdečný, nic se nikam neztratí a obohatí to obě strany… (Tomáš D.)