Tenzin Yangkyi

„Tashi Delek, 

jmenuji se Tenzin Yangkyi. Narodila jsem se v roce 1959 – už v indickém exilu, protože moji rodiče uprchli z Tibetu po okupaci. I když jsem tibetskou zem nikdy neviděla, žije ve mně v každém modlitebním praporku, v každé vzpomínce, kterou mi rodiče vyprávěli u ohně.

Vyrůstala jsem v chudé farmářské rodině. Už jako malá holčička jsem musela pracovat – na poli, s dobytkem, pomáhat mamince. Nikdy jsem se nenaučila číst ani psát. Ale naučila jsem se pracovat, nést odpovědnost a být vděčná za každý kousek jídla a tepla.

Když jsem dospěla, začala jsem pracovat jako kuchařka v místní škole. Milovala jsem to – vařit pro děti, pozorovat, jak rostou, smát se jejich radosti. Vdala jsem se a měla vlastní rodinu, ale osud mi vzal manžela. Dnes jsou mé děti dospělé a žijí daleko – vídáme se jen zřídka.

S věkem se můj zdravotní stav se zhoršuje – vysoký krevní tlak, únava, bolesti. Už nedokážu pracovat, ani si uvařit. Žít sama se stávalo těžkým břemenem.

Proto jsem s hlubokou vděčností uvítala přijetí do Domova pro seniory v Bylakuppe. Tady nejsem sama. Je tu klid, teplé jídlo, péče. A občas i smích, který mi tolik chyběl.

Možná jsem nikdy nečetla knihy, ale četla jsem život. A láska, kterou teď dostávám, je pro mě tou největší kapitolou.

Děkuji Vám, že podporujete seniory jako jsem já.

Vaše pomoc není malá – je pro nás světlem ve stáří.“