Tenzin Rigzin

„Tashi Delek,

jmenuji se Tenzin Rigzin a je mi pět let. Narodil jsem se v srpnu, když na pastvinách v Ladakhu voní tráva a naši koně i ovce se pasou pod horkým horským sluncem. Moji rodiče jsou nomádi – celý rok se starají o stáda, vodí je po horách a hledají jim čerstvou trávu a vodu. Já s nimi vyrůstal a zvykl jsem si, že náš domov je všude tam, kde se stádo zastaví.

Mám mladšího sourozence a doma taky našeho beránka. Říkám mu Karluk – je celý bílý a rád běhá za mnou, jako by byl mým stínem. Nejraději mám ale koně. Když je vítr studený a všude kolem se třpytí sníh, koně stojí pevně a hrdě. Sním o tom, že jednoho dne budu umět jezdit jako táta.

Jsem prý veselý, ale trochu stydlivý, když přijde někdo cizí. Doma ale hodně povídám – o zvířatech, o hrách, o snech. Mám rád jasné barvy, protože v horách, kde je všechno hnědé a bílé, pak každá barva svítí jako světýlko. Nejraději jím rýži a naše tibetská jídla z ječmene, jogurt a sýr.

Letos začínám chodit do školy v TCV v Choglamsaru. Moc se těším, i když je to pro mě nové. Učitelé říkají, že ve škole se naučím číst, psát a poznávat svět – nejen ten kolem nás, ale i ten, který zatím vidím jen ve snech. Moji rodiče nikdy nechodili do školy, a proto si přejí, abych já a můj bráška mohli mít život jiný než oni – abychom měli víc možností než jen tvrdou práci na pastvinách.

Když si večer lehnu a dívám se na hvězdy, někdy si představuju, co všechno mě čeká. „