Tenzin Phuntsok

„Tashi Delek,

jmenuji se Tenzin Phuntsok a je mi pět let. Narodil jsem se v červnu, když naší vesnicí v Ladakhu proudí teplý vítr a slunce hřeje na sněhobílé vrcholky hor. Moje vesnice leží mezi horami, které jsou tak vysoké, že se někdy zdá, že se dotýkají nebe. Když ráno otevřu oči, vidím, jak se obloha barví do růžova a slyším, jak kohout budí celý náš dům.

Bydlím s rodiči, dvěma sourozenci a našimi prarodiči. Můj táta býval vojákem, teď už je doma s námi. Je pro mě hrdinou a moc ho mám rád. Moje máma se stará o sestřičku, dědečka i babičku. Já jim někdy pomáhám, třeba když nosím vodu, i když kýbl je skoro větší než já.

Jsem veselý a trochu rošťák. Nejraději hraju fotbal – i když míč se občas zakutálí až pod křoví, vždycky ho najdu. Taky miluju, když můžu jezdit na kole nebo sbírat kamínky, které pak schovávám do kapsy jako poklad. Moje oblíbená barva je modrá – připomíná mi nebe. Když dostanu k jídlu placku nebo nudle, jsem nejšťastnější na světě. A mám velkou radost, když si můžu hrát se štěňátkem od sousedů, které za mnou někdy běží až ke škole.

Chodím do TCV školy v Choglamsaru. Tady se učím nejen číst a psát, ale i příběhy o Tibetu a naší kultuře. Líbí se mi, že ve škole je spousta dětí, se kterými si můžu hrát a učit se nové věci. Učitelé jsou hodní a říkají nám, že vzdělání je jako klíček, který jednou otevře dveře k lepší budoucnosti.

Chci se hodně učit, abych mohl pomáhat rodině a aby na mě byl táta pyšný. „