Tenzin Lhawang

„Tashi Delek,

jmenuji se Tenzin Lhawang a narodila jsem se 30. ledna 2016 v Miu, v Arunáčalpradéši. Je to místo na okraji světa, kde ráno bývá mlha, která pomalu stoupá nad bambusovými lesy, a kde se lidé zdraví s vlídností, jako by každý nový den byl malým darem.

Už nějakou dobu žiju v Tibetan Children’s Village v Gopalpuru. Když jsem sem přijela poprvé, všechno se mi zdálo veliké. Stromy, hřiště, budovy… i děti, které se smály a běhaly mezi sebou. Trochu jsem se bála. Dnes to tu mám moc ráda. Je tu bezpečno. Je tu světlo.

Můj nejoblíbenější předmět je angličtina. Náš učitel učí krásně – pomalu, vlídně, trpělivě. Když vysvětluje, jako by otvíral okno do jiného jazyka, který si mě pomalu zve k sobě. Moc mě to baví. A moje nejoblíbenější barva? Růžová, taková ta jemná, která připomíná květ magnolie.

A moje nejoblíbenější jídlo jsou vegetariánské momo knedlíčky. Miluju, jak krásně voní, ještě když se vaří. Někdy se směju, že podle vůně poznám, jestli je máma ve školní kuchyni.

Ve volném čase hraju s kamarádkami na schovávanou. Běháme mezi stromy, schováváme se za sloupy budov a křičíme radostí, když nás někdo najde. Mám tu pár blízkých kamarádek a jsme si opravdu oporou. Sdílíme spolu radost z výher i tajná přání, která říkáme jen šeptem.

Když se mě někdo zeptá, čím chci být, odpovím bez váhání:

„Tibetskou doktorkou.“

Chci pomáhat lidem, aby se cítili lépe. Chci umět poznat nemoc, utišit bolest a dát naději. Viděla jsem tolik lidí, kteří by pomoc potřebovali, a mám pocit, že mě to volá – být užitečná, být léčivou rukou pro naši komunitu.

Moje rodina je moc důležitá.

Moje máma pracuje jako home mother v našem TCV. Stará se o děti s takovou láskou, s jakou se stará o nás tři. Je jediným zdrojem příjmu a někdy ji vidím unavenou… ale i tak se usměje, když jí běžím naproti. Jejím objetím vždycky cítím domov.

Můj táta je vysloužilý voják. Teď pomáhá doma – vaří, uklízí, stará se o to, aby všechno fungovalo. Neřekne toho moc, ale jeho přítomnost je jako pevná země pod nohama.

Mám taky bratra a sestru. Sestra studuje dvanáctou třídu a vede mě jako někdo, kdo už svět trochu víc zná. Můj bratr je v osmé třídě a někdy dělá, že je velký ochránce. Jsme rodina, která drží pohromadě, i když máme málo.“