Sung Dolma

„Tashi Delek,

jmenuji se Sung Dolma a pocházím z tibetského uprchlického tábora Camp č. 1 v Ladakhu, kde žiji už od roku 1960. Tehdy jsem přišla do Indie se svými příbuznými, když jsme hledali bezpečí a nový začátek po odchodu z Tibetu. Byla to doba plná nejistoty, ale i víry, že někde existuje místo, kde budeme moci žít v míru.

Život tu nebyl nikdy jednoduchý. Tvrdá práce, skromné podmínky, dlouhé zimy — ale i tak jsem se vždy snažila žít s vírou a vnitřní silou.

Bůh mi dal pět dětí. Dnes jsou dospělé, mají své rodiny, děti, své povinnosti.

Jsem na ně hrdá, ale vím, že jejich život není snadný. A tak jim nedokážu být na obtíž, i když sama občas cítím, že bych potřebovala jejich blízkost víc než kdy dřív.

Před rokem odešel můj manžel.

Byl to můj druhý dech v těžkých časech, můj přítel a opora. Jeho odchod zanechal ticho, které nevyplní ani modlitby. Zůstala jsem sama – s několika věcmi, vzpomínkami a modlitebními korálky, které si mezi prsty otáčím každý den.

Můj zdravotní stav už mi nedovolí pracovat. Bolí mě nohy, často mě trápí silné bolesti hlavy.

Beru tibetské léky, které mi pomáhají, ale jsou pro mě drahé. A s každým dnem je těžší udržet si alespoň to málo – jídlo, teplý čaj, trochu dřeva na topení.

Někdy si sednu před dům, dívám se na zasněžené vrcholky hor a v duchu děkuji, že jsem stále tady. Ale zároveň se bojím, že sama všechno nezvládnu.“