Sonam Lhamo

„Tashi Delek,

jmenuji se Sonam Lhamo a jsem mniška v klášteře Pangmo v oblasti Spiti. Do kláštera jsem vstoupila ve třinácti letech. Od té doby s nadšením studuji buddhistickou filosofii – každý den je pro mě novou příležitostí učit se nejen z knih, ale i z ticha a klidu, který tento život nabízí.

Pocházím z rodiny farmářů. Když mi bylo devět let, zemřel můj otec. Od té chvíle se o naši rodinu stará jen má maminka. Je to silná žena, která dokáže zvládnout tvrdou práci na poli i péči o nás děti. Mám dva starší bratry a dvě starší sestry. Jeden z mých bratrů je mnichem v klášteře Key tady ve Spiti, ostatní sourozenci jsou už ženatí nebo vdaní a starají se o své rodiny.

Dětství jsem strávila v prostředí, kde zima trvá většinu roku, kde se orá půda kamenným pluhem a voda se nosí z potoka. Naše pole dávají jen omezenou úrodu ječmene a hrášku, a tak jsme se vždy učili skromnosti a vděčnosti.

Život v klášteře Pangmo je pro mě požehnáním. Ráno začínáme recitací manter, poté se učíme starým textům a logice, odpoledne pomáháme v kuchyni nebo na dvoře. Miluji tiché chvíle, kdy skrze okno vidím hory zalité sluncem a slyším jen jemné šustění stránek. Naši učitelé jsou laskaví a trpěliví, vždy připraveni poradit a povzbudit, když se nám něco nedaří.

Klášter Pangmo se nachází na úpatí horských svahů, obklopený poli ječmene a výhledem na zasněžené vrcholky Himalájí. Je to místo klidu, kde ticho přerušuje jen zpěv ptáků a zvuk větrných praporů vlajících v horském větru. Založily ho před mnoha lety ženy, které chtěly vytvořit prostor pro vzdělávání mnišek, a dodnes si uchovává svou rodinnou atmosféru. Když procházím jeho dvorem, cítím, že patřím k dlouhé linii žen, které zasvětily svůj život modlitbě, studiu a službě druhým.

Cítím, že jsem našla své místo – prostor, kde se mohu rozvíjet nejen ve vědění, ale i v laskavosti a soucitu. Vím, že bez podpory lidí, kteří nám fandí, by naše studium nebylo možné. Každý dar, ať už malý nebo velký, nám přináší úlevu od starostí a umožňuje soustředit se na cestu, kterou jsme si zvolily. A za to jsem nesmírně vděčná.“