Pema Yangzin

„Tashi Delek,

jmenuji se Pema Yangzin a narodila jsem se v roce 1952 v Tibetu. Když jsem byla mladá, přišla do naší země těžká doba – a já byla nucena uprchnout do Indie. Neopustila jsem jen svou domovinu, ale i rodinu, krajinu, vzpomínky… všechno, co tvoří člověka tím, kým je.

Na začátku jsem se živila jako nomádka – se stádem, pod širým nebem, v rytmu větru a ticha hor. Později jsem se usadila v exilovém kempu v Ladakhu. Práce ale nikdy nebylo nazbyt, a tak jsem si přivydělávala na stavbě silnic – těžká, mužská práce, ale člověk dělal, co musel, aby přežil.

Dnes mi je 73 let a žiji sama. Má sestra je mniška – duchovní cesta byla pro ni přirozenou volbou.

Zdraví se mi zhoršilo – beru léky na štítnou žlázu, klouby a cukrovku, ale peníze už nemám. A sílu pracovat také ne. Někdy mám pocit, že se tělo unavilo za všechny ty roky, co drželo svět na ramenou.

Ale nechci si stěžovat. Jsem vděčná za každý nový den. A i když žiji skromně, v tichu a často sama, věřím, že soucit má velkou sílu.

Často si opakuji slova Jeho Svatosti dalajlamy:

„Když máme soucit, máme vše, co potřebujeme.“

A tomu věřím.

Děkuji, že jste se na chvilku zastavili u mého příběhu. Pokud mi pomůžete, pomáháte nejen mně, ale i tichému světu těch, kdo za sebou mají těžkou cestu – a přesto si uchovali důstojnost.“