Kunsang Gyatso

„Tashi Delek,

jmenuji se Kunsang Gyatso a narodil jsem se v Puze roku 1963.

Dětství jsem prožil se svými rodiči na širokých pláních, mezi horami a větrem. Byl to prostý život – ovce, modlitební praporky a nebe, které se nikdy neomrzí. Neměli jsme mnoho, ale cítil jsem se bohatý – měl jsem rodinu, svobodu a prostor, který dýchal mírem.

Když mi bylo čtrnáct let, přišla životní příležitost – dostal jsem se na školu Tibetan Children’s Village v Ladakhu. Byl jsem nadšený, plný očekávání. Chtěl jsem se učit, abych mohl pomáhat své rodině i svému lidu. Ale život měl jiný plán. Brzy po nástupu do školy mi lékaři diagnostikovali tuberkulózu kostí.

Z lavic jsem se přesunul na nemocniční lůžko. Roky jsem trávil mezi doktory a sestrami, doufal jsem, že se uzdravím a vrátím ke studiu. Ale nemoc mě nepustila.

Ředitel školy se mi pokusil pomoci – dal mi možnost naučit se řemeslu, které bych zvládl i s nemocí.

Zkoušel jsem to s veškerou silou, ale tělo mě zrazovalo. Po roce jsem musel přestat.

Byl to těžký okamžik. Cítil jsem, že se sen, který jsem měl, pomalu rozplývá.

Rodiče mě nakonec odvedli zpět do Jangthangu, kde jsme znovu začali žít nomádským životem.

Dlouhá léta jsem se snažil dělat, co bylo v mých silách – starat se o zvířata, pomáhat rodině, modlit se.

Ale s přibývajícím věkem a bolestí to bylo čím dál těžší. V roce 2018 jsem pochopil, že už ten náročný život v horách nezvládnu. Odešel jsem tedy do Lehu, kde žiji dodnes – tiše, skromně, sám se svými vzpomínkami.

Mé tělo je slabé, ale duše už se tolik nebojí. Když se dívám zpátky, vidím příběh plný zkoušek, ale i vytrvalosti. Někdy se mi zdá, že bolest, kterou jsem nesl, byla zároveň učitelkou – naučila mě trpělivosti, pokoře a vděčnosti za každý nový den.

Nevedl jsem velký život, ale byl opravdový.“