Dickey Lhamo

„Tashi Delek,

jmenuji se Dickey Lhamo. Narodila jsem se jednoho deštivého srpnového dne v roce 2011 v malé osadě jménem Tuting, vysoko v kopcích Arunáčalpradéše. Naše vesnice je obklopená hlubokými lesy a mlhou, která se ráno pomalu zvedá z údolí, jako by chránila naše sny před světem. Vzpomínám si na zvuk tekoucí řeky a na tichý hlas mé maminky, když mi vyprávěla příběhy při vaření čaje.

Můj tatínek slouží v tibetské armádě. Není často doma, ale když přijede, jeho přítomnost naplní náš malý domek klidem a bezpečím. Maminka je ženou s laskavým srdcem, stará se o všechno – o mě, o dům, o moje sny, které ještě neměly čas vyrůst.

Když jsem byla malá, často jsem si představovala školu jako místo, kde se dějí kouzla – kde se slova mění v příběhy a čísla v hvězdy. V roce 2017, když mi bylo pět let, mě přijali do rodiny Tibetan Homes Foundation v Mussoorie. Vzpomínám si na první den – na chladný horský vzduch, který voněl borovicemi, a na nové tváře, které se na mě usmívaly, i když jsem cítila, jak se mi srdce chvěje.

Dnes chodím do osmé třídy. Učím se s chutí, protože vím, že vzdělání je cesta – cesta, která mě může dovést tam, kde budu moci pomáhat druhým tak, jako pomohli mně. Moc ráda čtu. Příběhy mi dávají křídla, učí mě chápat jiné světy, jiné osudy. A po škole? Nejraději si se svými kamarádkami hraju se švihadlem. Smějeme se, až nám slzy tečou po tváři. Jsme děti – stejné jako kdekoliv jinde na světě. Jen naše cesta je trošku jiná.“