Dikit Chhodon

„Tashi Delek,

jmenuji se Dikit Chhodon a pocházím z malé vesnice Lalung v oblasti Lahaul Spiti, ukryté v dechberoucích indických Himálajích. Všude kolem se tyčí zasněžené štíty a křišťálově čistý vzduch nese vůni jalovce. Život tady je krásný, ale drsný – zima je dlouhá a tvrdá, půda kamenitá a neúrodná.

Můj otec, Raptan Tsering, pracoval celé dny na našem malém políčku, aby nás uživil, zatímco má maminka Gatuk se starala o domácnost. Přesto naše pole nikdy nedala dost na to, abychom byli soběstační. Chováme proto dzo, křížence krávy a jaka, jejichž mléko je pro nás vzácným zdrojem výživy. Z něj vyrábíme máslo – nepostradatelnou součást našeho jídelníčku.

Letos pro mě byl rok těžkých zkoušek – ztratila jsem svého milovaného otce a nemohla jsem ho vidět naposledy. Tato bolestná ztráta mi však ještě víc připomněla, jak je život křehký a vzácný.

Už jako malá jsem snila o tom, že se stanu buddhistickou mniškou. Když mi bylo jedenáct let, vstoupila jsem do Sherab Choling Nunnery. Inspirovala mě starší mniška z naší vesnice, která mě povzbuzovala, abych studovala a jednou získala titul geshe – něco, co jí samotné nebylo umožněno, protože v její době ještě neexistovaly kláštery pro ženy. Tehdy mnoho žen zůstávalo doma, pracovaly na poli a v domácnosti a možnost vzdělání jim unikala. Její slova ve mně zůstávají dodnes a stala se mým hnacím motorem.

Dnes se věnuji studiu buddhistické filosofie – právě se učím Dzod Abhidharma Kosh – buddhistickou filosofii. Moji rodiče mě občas navštívili a přivezli mi tsampu a domácí máslo – chutě a vůně, které mi připomínají domov vysoko v horách.

Můj život v klášteře mi přináší pokoj, smysl a radost. Chci pokračovat ve studiu, žít prostě a pomáhat ostatním, jak jen budu moci. Každý den, když ráno usedám k modlitbě, vím, že kráčím cestou, o které jsem snila už jako malá holka v horách.“