Tsesum Dolma

„Tashi Delek,

jmenuji se Tsesum Dolma a je mi už přes osmdesát let. Žiji v Sumdu, v malé horské vesnici, kde se ráno probouzím do ticha a chladného vzduchu. V kamenném domku, kde přebývám, voní čaj a máslo.

Narodila jsem se v západním Tibetu, v krajině větru a skal. Moji předci i rodiče se živili hledáním zlata – hluboko v horách kopali tunely, doufali, že najdou zrnka, která by jim zajistila živobytí. I já jsem jako mladá pomáhala, nosila kameny, třídila písek, dívala se, jak se ve slunci lesknou drobné částečky, které se ale těžko měnily za něco, co by nakrmilo rodinu. Kupci přicházeli, ale platili málo. Mnoho lidí tehdy zemřelo – pod kamenem, zimou.

Byl to těžký život. A když jsme byli nuceni utéct z Tibetu přes hory, zanechali jsme všechno – i zlaté sny – za sebou. V Indii jsem se pak stala nomádkou. Vedla jsem stáda přes pastviny, vařila čaj v jurtách, žila z toho, co dala země a co jsem si mohla vyrobit nebo vyměnit.

Dnes už jsem stará. Mám jednu dceru – žije daleko a život není jednoduchý ani pro ni. Já jsem tady v Sumdu zůstala sama. Nemám žádný stálý příjem, žiji z toho, co mi někdo daruje – hrst tsampy, trochu rýže, milou společnost.

Ale když sedím u ohně a poslouchám vítr v modlitebních praporkách, mám v sobě klid. Někdy si myslím, že to nejvzácnější, co v životě můžeme najít, není zlato v kameni, ale teplo v srdci.“