Himálajský deník 2026 – Spiti

Jedním z míst, kam se rádi vracíme, je klášter Tseten Chöeling v Kowangu. Zdejší mnišky podporujeme od roku 2006. Letos je to tedy už dvacet let, během kterých jim naši dárci pomáhají zajistit podmínky pro život, studium i zdravotní péči.

Po dvaceti letech je krásné vidět, co se díky této pomoci změnilo. Mnišky mají zajištěné základní potřeby, mohou studovat a na zimu odcházejí do Rewalsaru, kde jsou podmínky přívětivější. Právě tady má smysl se na chvíli zastavit a říct: děkujeme našim dárcům, že jste s námi vydrželi tak dlouho.

Kowang je také naše základna ve Spiti. Za ta léta tu vznikly blízké vztahy a při každém návratu nás čeká i milý khempo Phurbu, který se nám vždy laskavě věnuje. Na jeho klid a přítomnost se pokaždé těšíme.

Ne všude je ale situace tak příznivá.

V Morangu žijí mnišky, které si musí velkou část svých základních potřeb zajistit samy. Pomáhají místním lidem modlitbami, za které dostávají příspěvky. Jenže stále přetrvává zvyk nechávat si modlitby sloužit spíše u mužských klášterů. Pro mnišky to znamená, že jejich vlastní možnosti získat peníze na jídlo nebo lékařskou péči jsou velmi omezené – a na zdravotní péči často nezbývá téměř nic.

Klášter nás proto žádá o finanční podporu na jídlo, vodu, zdravotní péči a otop. Právě v zajištění těchto základních potřeb vidíme prostor pro další rozvoj naší pomoci.

Jednou z cest, jak mohou pomoci naši dárci tady v Česku, jsou právě modlitby. Modlitbu si mohou nechat sloužit u mnišek v Morangu a výtěžek pak putuje přímo k nim. Je to jednoduché propojení dvou světů: někdo u nás si objedná modlitbu a někde vysoko v Himálaji z ní může být jídlo, léky nebo teplo pro konkrétního člověka.

Obrovský klášter Ki je jednou z nejvýraznějších dominant celého údolí. Zvenku působí monumentálně. Uvnitř ale žije komunita, která má úplně obyčejné starosti — jídlo, topení, vzdělávání, opravy a péči o malé mnichy.

Naše dlouholetá podpora je zaměřena nejen na dětský hostel, kde žije více než 45 malých chlapců, ale i na starší studující mnichy včetně studentů pokročilé buddhistické filosofie. Ve skutečnosti se ale finanční pomoc dotýká úplně celé komunity — celkem 220 mnichů ročně. Loni jsme přispěli na nákup postelí, platy učitelů, palivo, lékařské výdaje, jídlo a uniformy. Letos nás klášter žádá o podporu stejných potřeb, tentokrát už bez postelí.

Vedle každodenních potřeb se letos řeší také naléhavá oprava. Část stěny u kuchyně ve svahu praskla natolik, že ji bylo nutné zbourat. Nyní tuto část budovy staví znovu a spolu s ní vzniká i pokojík pro pana učitele. Za monumentálními zdmi tak pokračuje každodenní práce, aby měli malí mniši kde jíst, učit se a vyrůstat.

Naši dlouholetí dárci nepomáhají jen „nějakému klášteru“. Jejich podpora má velmi konkrétní podobu — od postele a teplého jídla až po výuku a potřebné léky. Každý rok se tak dotýká skutečných lidí a jejich každodenního života.

Letos jsme ve Spiti přibrali také nové místo podpory. Kousek od kláštera Ki působí domov Kachen Dugyal Memorial Society, který poskytuje zázemí seniorům a lidem se zdravotním postižením. Vznikl z iniciativy Kachena Dugyala, který usiloval o to, aby lidé potřebující péči nemuseli odcházet ze Spiti do vzdálených zařízení v jiných částech Indie.

Domov tu pomáhá už více než dvacet let a nyní se k jeho podpoře připojujeme i my. V náročných vysokohorských podmínkách má takové zázemí velký význam. Chceme pomoci, aby lidé mohli i ve stáří zůstat ve své komunitě, mezi známými místy a lidmi, kteří jsou jim blízcí. Vedle péče a každodenní podpory je totiž důležitý i pocit, že člověk stále patří domů.

Kaza se postupně proměňuje. Přibývají homestaye i indičtí turisté, kteří do Spiti přijíždějí na motorkách. Vedle ruchu cestovatelů tady ale dál plyne každodenní život klášterní komunity — a i ten se mění podle toho, kam mnichy vede studium.

Z původní skupiny 70 mnichů jich dnes v Kaze zůstává 22. Další žijí v klášteře v Rangri poblíž Manali a přibližně deset mnichů dočasně studuje v Biru. Další mniši praktikují v Komiku. Podpora z Kazy je provází i tam: klášter jim posílá peníze na léčebné výlohy, buddhistické učitele a školní náklady.

V samotné Kaze nyní podporujeme 22 studentů, spolu s učiteli celkem 25 lidí. Klášter nás žádá o příspěvek na vodní filtry, výživu a vzdělávací potřeby. Jsou to věci, které nemusí být na první pohled vidět, ale pro zdraví, studium a každodenní život ve vysokohorském prostředí znamenají mnoho.

V Rangri mezitím mnichů přibývá a místa k ubytování je stále méně. Vedení kláštera proto zvažuje výstavbu hostelu v Kaze a přesun mnichů zpět do Spiti.

I tady vidíme, že pomoc nemá jednou provždy danou podobu. S lidmi a jejich cestami se mění také to, co potřebují — někdy jsou to léky či školní poplatky, jindy čistá voda, teplo nebo místo k bydlení.

Mnišky z Pinu už několik let pracují na své nové klášterní škole v Rewalsaru. A právě pro ně teď hledáme někoho, kdo by chtěl pomoci osobně.

Hledáme učitele angličtiny nebo dobrovolníka, který by se jejich výuce věnoval.
Možná někoho, kdo už delší dobu přemýšlí o tom, že by na čas odjel, učil a poznal život v klášteře zblízka. Někoho, komu by vyhovovalo jednoduché zázemí a kdo by chtěl svůj čas a zkušenosti věnovat mniškám. 

Takový pobyt může přinést mnoho oběma stranám: mniškám příležitost učit se anglicky a dobrovolníkům nová přátelství i nezapomenutelnou zkušenost. Strávit několik měsíců za klášterními zdmi, sdílet s mniškami každodenní život a poznávat jejich klid, vnitřní mír a laskavost může být stejně obohacující jako samotná výuka.

V Pangmu žije 62 mnišek z kláštera Yangchen Choeling. Ani jejich život není jednoduchý. Část roku tráví studiem v zapůjčeném klášteře v Manali, dvakrát ročně skládají zkoušky a v zimě cestují ještě dál. Letos je čekají debaty v Dharamsale, které jsou další součástí jejich buddhistického vzdělávání.

Za studiem, zkouškami a cestami ale stojí také každodenní potřeby celé komunity. Stejně jako mnišky v Morangu nás i ony žádají o příspěvek na jídlo, zdravotní péči a otop. Dostatek jídla, možnost vyhledat lékaře a teplo v chladných měsících jim poskytují potřebné zázemí, aby se mohly věnovat studiu i klášternímu životu.

Jednou z možností, jak je podpořit, je Benefiční mniška, produkt, jehož výtěžek putuje právě na zdravotní péči o mnišky. I taková pomoc má konkrétní význam: přispívá k tomu, aby péče o zdraví nemusela ustupovat ostatním nezbytným výdajům.

Rewalsar už v našem vyprávění několikrát zazněl jako místo, kam mnišky ze Spiti odcházejí za studiem během zimního období. Letos tu začínáme podporovat také další komunitu: klášter Wogmin Thupten Shedup Ling, kde žije 60 mladých mnichů. Vedle buddhistického učení se tu věnují jazykům, práci s počítačem a dalším praktickým dovednostem. Klášter přitom věnuje zvláštní pozornost dětem ze znevýhodněného prostředí, kterým poskytuje zázemí pro život i vzdělávání.

O výuku se stará sedm učitelů. Zajistit jejich odměny je ale při omezeném rozpočtu náročné a prostředky chybějí také na vybavení školy. Naše nová podpora proto směřuje k tomu, aby mladí mniši měli učitele a potřebné podmínky pro studium. I tady má pomoc dárců konkrétní podobu: umožňuje dětem učit se, rozvíjet své schopnosti a připravovat se na další život.

Máme radost, že některé komunity dnes naši pomoc potřebují méně než dřív. Jinde je stále důležitá pro zajištění jídla, zdravotní péče, tepla nebo vzdělávání. Ani v klášterech se život nezastavil — mniši odcházejí za studiem na jiná místa, přicházejí noví studenti a mění se plány i potřeby. Při každém návratu tak nacházíme něco známého a něco nového.

Vedle poznámek o tom, kde a jak můžeme dál pomáhat, si ale odvážíme také spoustu vzpomínek. Na rozhovory, společné chvíle i laskavost, s jakou nás přijímali. Po mnoha dnech mezi mnichy a mniškami v nás zůstává klid. Jejich moudrost jsme poznávali i v obyčejných situacích — v tom, jak naslouchají, jak přistupují ke starostem a jak si dokážou udělat čas na druhého.

Po dvaceti letech spolupráce se do Spiti vracíme za lidmi, které známe a se kterými máme co sdílet. Díky našim dárcům můžeme být součástí jejich života a oni při těchto návštěvách zase obohacují ten náš.

Děkujeme všem, kteří tuto pomoc umožňují. A pokud vás při čtení napadlo, že byste chtěli Spiti poznat osobně, rozumíme tomu. Fotky ukážou krajinu a report přiblíží naši práci. Na společné posezení v klášteře, rozhovor a pocit, že tu jste vítáni, je ale nejlepší přijet.