Nyima Wangmo

„Tashi Delek,

jmenuji se Nyima Wangmo a je mi 50 let. Narodila jsem se a dlouhá léta jsem žila v oblasti Jangthang, kde jsme s manželem vedli jednoduchý pastevecký život. Naše dny plynuly v rytmu hor, větru a péče o stáda ovcí a koz, která byla naším jediným zdrojem obživy. Nebyl to snadný život, ale byl naplněný smyslem, prací a tichým štěstím.

Vše se změnilo ve chvíli, kdy můj manžel zemřel. Zůstala jsem sama – se zodpovědností, kterou bylo těžké unést, i se smutkem, který se nedá popsat slovy. Každý den od té doby je jiný. Ticho, které dříve přinášelo klid, se proměnilo v samotu.

Postupně jsem byla nucena opustit náš původní domov a odejít do Jangthang Sumdho. Dcera se vydala duchovní cestou a žije jako mniška daleko od Ladakhu. Jsem na ni hrdá, ale zároveň mi její nepřítomnost každý den připomíná, jak prázdný může být domov.

Kdysi jsem měla stádo, které nás živilo. Jedno po druhém jsem však musela všechna zvířata prodat, protože jsem už neměla sílu ani prostředky se o ně sama starat. S jejich odchodem jsem přišla i o poslední jistotu. Dnes nemám žádný stálý příjem a žiji v Lehu, kde se snažím přežít den za dnem.

Nejtěžší ze všeho je tíha, kterou člověk nosí uvnitř. Od chvíle, kdy jsem přišla o manžela, se ve mně usadil smutek, který mě pomalu uzavírá před světem. Často nemám sílu mluvit s lidmi, zůstávám sama a hledám klid v tichu. Někdy je to jediné místo, kde ještě dokážu dýchat.

Přesto se snažím vydržet. Kvůli vzpomínkám na život, který jsme kdysi měli, i kvůli víře, že i po těžkých ztrátách může přijít alespoň trochu světla.

Věřím slovům, která mi kdysi řekl starý mnich: „I zlomené srdce může být zdrojem soucitu, pokud se úplně neuzavře.“